Edvard Radzinskij: Poslední noc posledního cara
Poslední okamžiky posledních Romanovců. Hru Edvarda Radzinského o obětech bolševické revoluce nastudovala v roce 1997 režisérka Lída Engelová, která do hlavních rolí obsadila Jana Hartla, Ladislava Mrkvičku, Viktora Preisse a Helenu Friedrichovou. Uvádíme v roce 100. výročí jekatěrinburgských událostí. Poslouchejte on-line do 23. července 2018.
Od samého začátku stála myšlenka ruské revoluce na přesvědčení o nutnosti zabít cara. Pro revolucionáře a nihilisty představovala smrt cara mezník, po jehož překročení už pro ruskou společnost nebude cesty zpět. Anarchista Něčajev (podle kterého napsal Dostojevskij postavu Petra Verchovenského v románu Běsi) prý na otázku, koho je nutné odstranit, odpovídal: „Celou ektiňu“. Tím myslel celou carskou rodinu, ektiňa je totiž modlitba, při které se vyjmenovávají všichni její členové.
Na cara Alexandra II. bylo za dobu jeho vlády spácháno celkem sedm atentátů, poslední v roce 1881 se mu stal osudný. Ale až bolševici dostali po převratu v roce 1917 do rukou celou carskou rodinu Alexandrova vnuka Mikuláše II. a po několikaměsíční internaci cara, jeho ženu a pět dětí v červenci 1918 bez soudu popravili.
Hrůzný průběh noci z 16. na 17. července 1918 připomíná hra ruského spisovatele a dramatika Edvarda Radzinského Poslední noc posledního cara. Věnoval se v ní nejen „posledním okamžikům posledních Romanovců“, ale také spekulacím o tom, jestli masakr ve sklepení Ipatjěvského domu v Jekatěrinburgu mohl někdo z carské rodiny přežít. V době, kdy Radzinskij hru psal, nebyly ještě nalezeny a identifikovány ostatky všech obětí. To se stalo až v roce 2007, kdy byla nalezena poslední dvě těla.
Ostatky většiny členů carské rodiny a jejich služebnictva byly nalezeny v květnu 1979 amatérskými nadšenci, objev byl ale uchován v tajnosti až do rozpadu SSSR. Exhumovány byly v červnu 1991. V průběhu vyšetřování trestného činu, které vedla Prokuratura Ruské federace, byli Romanovci identifikováni. Vzorky DNA také potvrdily příbuzenský vztah s princem Filipem, vévodou z Edinburghu (je vnukem carevniny starší sestry), manželem britské královny Alžběty II. Dvě chybějící oběti, ostatky careviče Alexeje a jeho sestry Marie, byly v roce 1918 kvůli zmatení stop zahrabány zvlášť, aby po jejich případném objevení nebylo hned jasné, že jde o carskou rodinu a její služebníky. Těla Alexeje a Marie byla objevena až v roce 2007 – nedaleko nálezu pozůstatků ostatních.
Edvard Stanislavovič Radzinskij (*1936) ruský dramatik, spisovatel a historik, autor několika knih o významných osobnostech ruských dějin. V devadesátých letech minulého století začal Radzinský psát populární vědecké práce o tragických obdobích ruské a světové historie, o slavných historických osobnostech. Tak vznikly knihy o Rasputinovi, Stalinovi a také o posledním ruském caru Mikulášovi II. Jako dramatik se u nás Radzinskij prosadil už před listopadem 89 zásluhou volné trilogie Lunin aneb Smrt Žaka v přítomnosti Pána, Divadlo za časů Nerona a Seneky a Hovory se Sókratem.
Osoby a obsazení: Mikuláš Alexandrovič Romanov (Viktor Preiss), Alexandra Fjodorovna Romanovová (Helena Friedrichová), Fjodor Lukojanov (Jan Hartl), Jakov Michajlovič Jurovskij (Ladislav Mrkvička), Jevgenij Sergejevič Botkin (Jaroslav Someš), mladík (Jan Szymik), sestra v nemocnici (Jitka Žídková), komentátor (Vladimír Fišer) a další
Překlad: Jiří a Růžena Seydlerovi
Rozhlasová úprava: Lída Engelová a Jaroslav Someš
Hudba: Petr Mandel
Dramaturgie: Hynek Pekárek
Režie: Lída Engelová
Natočeno v roce 1997.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
