Edvard Munch: Násilník snu. Netradiční pohled na osobnost norského malíře skrze jeho deníky

Edvard Munch – Být sám. To je název publikace, která nabízí netradiční pohled na osobnost Edvarda Muncha. Představuje totiž jeho literární dílo. Deníkové záznamy a drobné poznámky si psal od svých třinácti let, celá písemná pozůstalost tvoří asi 350 sešitů a bloků, listů, lístků, útržků papíru. Určitá témata či motivy se v záznamech vracejí v obměnách. Je to způsob podobný jeho výtvarné práci, neboť i v ní různými technikami rozpracovával stále jen několik témat. Výběr z textů Evarda Muncha zaznívá ve vltavském  Souzvuku. 

Předtucha šílenství i neobyčejný talent 

Edvard Munch se narodil roku 1863 v Kristianii. Jako pětiletý přišel o matku, která zemřela na souchotiny. Otec, vojenský lékař, se z této rány nikdy nevzpamatoval, zvláště když na tutéž nemoc zemřela i Edvardova nejstarší sestra Sofie. U Munchovy kolébky tak stály nemoc, smrt, trudnomyslnost a předtucha šílenství, ale zároveň i neobyčejný talent a intelektuální síla.

Maloval, kreslil, ryl, leptal grafická díla. Obrazy bývají řazeny k impresionismu, naturalismu, symbolismu, pointilismu či expresionismu. Jejich společným rysem je silný vnitřní náboj provázený pocity neklidu a strachu.

Pro norské umění (tedy i pro Muncha) byly od 19. století klíčové vazby na německé a francouzské umění. V Kristianii roku 1889 připravil Munch svou první samostatnou výstavu. Přijata byla kriticky, příznivě ji hodnotili pouze přátelé z prostředí kristianské bohémy. Záhy ovšem získal státní stipendium na studijní cestu do Paříže. Zatímco veřejnost jeho dílo příliš nepřijala, mezi výtvarníky Munchovo renomé rostlo, nakonec dostává pozvání do Berlína, kde se v závěru roku 1892 usadil. Další desetiletí je časem horečné tvorby i cestování, neustálého pohybu mezi Kristianií, Kodaní, Berlínem a Paříží. Vystavuje cyklus Láska (s obrazy Hlas, Polibek, Vampýr, Madona, Melancholie, Výkřik), který tvoří jádro pozdější série nazvané Vlys života.

Vliv na české umění

Rok 1902 znamenal určitý zlom v Munchově kariéře. Dílo je ceněno, přicházejí pozvání k pořádání výstav. Na druhé straně jeho soukromý život je v troskách, zdravotní a psychický stav se bortí a vyžaduje sanatorní pobyty. V mezidobí, roku 1905, přijíždí umělec vystavovat do Prahy. Brzy je jasné, že výstava jeho obrazů patří k mezníkům ve vývoji moderního výtvarného umění v českých zemích. V našem prostředí je přímo spojován s okruhem kolem časopisu Moderní revue.

Zhoršující se stav a závislost na alkoholu ovšem vyvrcholily pobytem na klinice ve Warnemünde, odkud na jaře 1909 odjíždí Munch do Norska, kde se, v určité izolaci, rozhodl tvořit a setrvat. Ovšem jeho hledání optimálního místa ustalo až roku 1916, tehdy koupil dům v Ekely, kde žil a pracoval až do své smrti v roce 1944.