Edit Piaf znovu naživu

18. únor 2005

Každá velká osobnost, pokud má jen trošku pikantnější či dobrodružnější život, se dříve nebo později stane námětem nějaké knihy, filmu či dokonce divadelní hry. Když se pak taková hra inscenuje, inscenátoři doufají, že díky ní tato nenahraditelná osoba znovu ožije. Jenomže zpravidla ožívají jen chabé náhražky, plagiáty či trapné pokusy. Myslím však, že dvojice Edith Piaf a Olga Kaštická - její šumperské znovuvzkříšení z inscenace hry Évy Pataki Edith a Marléne - je dvojicí vyrovnanou.

Tedy ve zpěvu a charisma na scéně určitě. Jen co se Olga Kaštická objeví v civilu, ta tam je ona divoká bohémka z Paříže. Před námi stojí milá a snad trošku i plachá herečka.

Pražské publikum mohlo Edith (tedy tu šumperskou) vidět v rámci přehlídky "České divadlo" ve Švandově divadle. Pravda, nebyla sama. Spolu s ní zde byla i Marléne Dietrich - v šumperském vydání Bohdany Pavlíkové, a všichni, kdo Edith na její cestě životem pomáhali nebo podráželi nohy. A tak jako v životě, i zde se vše točilo kolem Edith. I zde zůstala Marléne, byť čnící do výše, ve stínu drobného vrabčáka z předměstí. I když poslední píseň patřila Marléne, pro mne vše skončilo smrtí Edith a v uších mi zněla slavná píseň Non, je ne regrette rien, která jediná zazněla ve francouzštině, v opravdu dokonalém podání takřka k nerozeznání od originálu. V tu chvíli jsem zalitoval, že se všechny písně nezpívají francouzsky. I když jsem si rád poslechl kvalitní české překlady Jiřího Dědečka, ve francouzském zpěvu bylo cosi víc. Cosi víc z Edith, víc atmosféry a krása zvonivého jazyka, který snad byl stvořen pro tyto písně.

Aplaus, jaký již roky nepamatuje šumperská scéna, zažili na premiérovém představení návštěvníci divadla. Hlavní hrdinkou byla Olga Kaštická, která ztvárnila roli Edith Piaf

Hra ani představení však není pouze o zpěvu. Sledujeme Edith na její cestě z ulice (tedy aby nebylo špatně chápáno - z pozice pouliční zpěvačky), přes zpívání v baru, až po velká světová turné. Sledujeme její lásky, smutky a návyky i zlozvyky. Její osud, který Sacha Guitry popsal takto: "Měla život tak smutný, že se zdá až příliš krásný na to, aby byl pravdivý." A přece byl, a pokud u divadla někdy hovoříme o pravdě, jako o tom, co nás láká - uvěřitelnost příběhu, výkonů a všeho kolem, tak toho Šumperští dosáhli. A tak dokud nebude možné cestovat časem, můžete si jet vychutnat písně Edith Piaf do Šumperku. Ona i celý její život zde znovu ožívají a můžete jej prožít i vy.

autor: Jelena Malostranská
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.