Edgar Allan Poe: Havran

02167797.jpeg

Existují básnické texty, které patří k úhelným kamenům světové literatury a jejich popularitu a živost stáří vůbec nesetřelo. Bezesporu k nim patří slavná báseň Havran amerického spisovatele, esejisty a kritika Edgara Allana Poea. Básníka hlubinných vod lidské duše.

Havran byl poprvé publikován v lednu 1845, když bylo autorovi šestatřicet let. Vyčerpaný, živořící, pološílený básník, kterému zemřela mladičká žena, umírá o čtyři roky později za nejasných okolností 7. října 1849. Pohřeb E. A. Poea se konal na hřbitově v Baltimoru a účastnili se ho čtyři lidé. Zůstalo však literární dílo, které má ve vývoji moderní literatury povahu zakladatelskou.

Samostatnou kapitolou je překladatelské dobývání Poeova Havrana u nás – od 19. století existují skoro tři desítky českých překladů. Pro dnešní rozhlasový pořad jsme zvolili tlumočení básníka Ivana Slavíka z padesátých let v interpretaci undergroundového hudebníka a textaře Pavla Zajíčka.

Překladatel Ivan Slavík ke svému překladu Havrana napsal: „Havrana jsem přeložil někdy kolem roku 1953. Při překladu jsem vycházel z toho, že refrén básně musí po stránce významové vyjadřovat bezpodmínečně ono nikdy, onu nenávratnost, a ne pouze jakousi neurčitou marnost. Žádný český ekvivalent Poeova refrénu, pokud je ponecháván v celé básni bez proměny, neposkytuje dostatek prostoru pro rovnocenné rozvinutí této košatosti, zejména ne rýmově, naopak svazuje namnoze překladatele jako krunýř. Proto jsem se rozhodl použít v refrénu několik různých variant („a víc ne“, „víckrát ne“, „nikdy víc“), přičemž pojítkem mezi nimi zůstávalo opakované slůvko „víc“, totožné s anglickým „more“. K tomuto kroku mě povzbudilo i to, že ani sám Poe nemá vždy „nevermore“, ale také refrén obměňuje.“

Samotnému Havranovi předchází v našem pořadu úryvky z Poeovy eseje Filozofie básnické skladby v překladu Aloyse Skoumala.

Režie Markéta Jahodová, připravil Miloš Doležal.