East Side Story: Indická kinematografie ve fotografiích

Opuštěním Íránu a proniknutím za první hraniční městečko Quetta v Pákistánu vstupuje cestovatel do filmové oblasti ovládané z Bombaje v Indii. Indické filmy, neporazitelné ve své domovině a okolních státech, ale prakticky neznámé v západním světě, mají stejný počet celebrit jako Hollywood, ohromné množství diváků a podstatně víc premiér za rok. Sedmdesátá léta spatřila v indických kinech přes 700 premiér! Filmům se říká "bollywoodské". Indie v jedné úrovni žije filmem. Kastovní systém celuloidové společnosti rozdělil pestře obmalovaná kina na několik světů - v prvních řadách sedí fanatici a fajnšmekři, za nimi pak ti, kteří to s filmem až tak vážně nemyslí. Skeptik by rád řekl, že v zemi s miliardou obyvatel a s permanentními sociálními problémy není nic lepšího než sledovat vzdušné zámky. Optimista naopak zajásá nad životaschopností průmyslu, podpořeného svého času i britskou koloniální vládou v případě režisérky Miry Nairové (film Salaam Bombai, 1957). Cestovatel, zmíněný na začátku, ale obvykle nepochopí, co je na opakujících se tradičních motivech lásky, zrady, Romea a Julie s příchutí muzikálů tak fascinujícího, zvlášť když je vidět, že filmaři neměli peníze na střihače a film natočili z fleku na dvacet let starou kameru. Technologické postupy stranou. Výstava v pražském Domě fotografie má za účel překlenout propast mezi vnímáním filmové kultury na Západě a na dalekém Východě.

Ve dvoře kina Roopam v Chennai|foto: php-gallery.cz

Několik desítek fotografií má nejen dokumentární hodnotu, ale fungují i coby kvalitní cestovatelská výstava. Kinematografie je natolik propojena se zajímavou indickou společností, že fotka olbřímího billboardu na film uprostřed rušné ulice odkrývá mnohem víc než jen reklamu na nejnovější bolly-trhák. Epopejská propagace je přímo úměrná filozofii "čím větší a barevnější to je, tím nám přijde více diváků". Kolem procházející slon dává dobrou představu, jak je plocha rozlehlá... Úhel fotoaparátu nezůstává jen na ulici - zaměřuje se na filmovou vášní paralyzované diváky v kině a na doprovodné jevy, jako je společenská příprava na návštěvu kina; předvádí pojízdné autobusy - kina, kdy se za autobusem vztyčí stan a staré promítačky pouští pohyblivé obrázky přímo ze zadního konce vozidla; nakonec ukáže zákulisní organizaci natáčení. Brutální fotografie filmového mučení hlavního hrdiny ukazuje, že se Indie pouští až tam, kam by si Hollywood zajít nedovolil. Indové točí bez bombastických digitálních efektů a celý průmysl se paralelně vyvíjí vedle dravé americké komerce. Naopak, muzikálové mezihry s dlouholetou tradicí mohou současné zpěvavé americko-evropské produkci ukázat cestu. Z vystavených fotografií dýchá kromě exotiky a cizích zvyklostí uznáníhodná umělecká vlastnost - vášeň. S minimálními prostředky, se stejnými tématy a oblíbenými herci ve stále stejných rolích - Indové své tříhodinové filmy náruživě milují. Vzpomeňte si na ně někdy, až půjdete do poloprázdného českého kina.

Výstava potrvá do 10. 6. 2003. Pražský dům fotografie, Václavské náměstí 31, vstup 20/10,- Kč za plnou/poloviční cenu.