Dvořákovo Requiem naposledy s Bělohlávkem. O víkendu zařazujeme do vysílání dva záznamy koncertů

03773733.jpeg

V nadcházejícím dušičkovém víkendu odvysíláme hned dva koncerty, které se do něj ideálně hodí. Ten hlavní je na programu už v pátek: Záznam provedení Dvořákova Requiem z Londýna v dubnu letošního roku. V sobotu zazní nejnovější nahrávka Sukova Asraela pod taktovkou Tomáše Netopila, která vznikla v Essenu.

Vysíláme v pátek ve 20:00, v sobotu od 15:30.

Je obdivuhodné a zároveň podivuhodné, jakoby předem bylo vše už nějak naplánováno, že šest týdnů před smrtí se Bělohlávek rozloučil s Londýnem a orchestrem BBC provedením Dvořákova Requiem. To mělo premiéru v Birninghamu a do Anglie svým způsobem patří. A je to Dvořákovo nejvýznamnější a nejkomplexnější duchovní dílo, i když Stabat Mater se hraje výrazně častěji.  Pro své londýnské provedení přizval Bělohlávek, jak bylo jeho zvykem, české pěvce: Kateřinu Kněžíkovou a Richarda Samka. A kvartet sólistů doplnila Carherine Wyn-Rogers a James Platt. Spoluúčinkuje Sbor s Symfonický orchestr BBC.

03411854.jpeg

Na Dvořákově Praze měl Bělohlávek dirigovat Requiem znovu. A toto provedení už musel převzít Jakub Hrůša. Ten také přijal pozvání do našeho studia ne proto, aby znovu vzpomínal na Bělohlávka, ale aby skladbu blíže představil. To se také v pátek v osm večer stane a zhruba ve čtvrt na devět se rozezní hudba. Jak se můžeme dočíst na výborně vedených dvořákovských stránkách „Komplikovaná struktura rozsáhlého díla je stmelena základní čtyřtónovou hudební myšlenkou (f-ges-e-f), která se prolíná celou skladbou. Její stísněné půltónové postupy a rytmická neurčitost sugestivně navozují dojem otázky po smyslu života a smrti. Skladatelova fantazie jako by neznala hranic: téměř dvěstěkrát nechá tento zhudebněný otazník zaznít v průběhu díla v nesčetných variantách, aniž by vznikal dojem monotónnosti.

Světová premiéra díla se uskutečnila 9. října 1891 v rámci hudebního festivalu v Birminghamu za řízení skladatele. Také následující provedení se odehrálo na anglické půdě, a to 3. března v Manchesteru. Následovala dvě provedení v Olomouci, 12. a 13. března 1892, která opět dirigoval Dvořák. V Praze bylo Requiem poprvé hráno 25. dubna 1892 v Národním divadle pod taktovkou Adolfa Čecha. Hudební kritika se vesměs shodla na tom, že Dvořákovo Requiem patří mezi nejpůsobivější zhudebnění latinského textu mše za zemřelé.“

Za Jiřím Bělohlávkem. Připravili jsme speciální vysílání a mimořádnou vzpomínkovou besedu s hosty

03549328.jpeg

V noci na čtvrtek 1. června zemřel po dlouhé těžké nemoci šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek. Bylo mu 71 let. V současné době nejznámějšímu českému dirigentovi jsme věnovali vzpomínku v mimořádném živém vysílání s hosty.

Hlavní téma Dvořákova Requiem cituje také Josef Suk ve své symfonii Asrael. Tuto svou vrcholnou skladbu začal komponovat pod dojmem zprávy o Dvořákově smrti v roce 1904 a druhou velkou ranou a zároveň úmrtí bylo náhlé úmrtí skladatelovy dcery Otylky, která byla Sukovou manželkou. Je to velká pětivětá symfonie svým účinkem zcela srovnatelná s daleko hranějšími Mahlerovými symfoniemi. A čeští dirigenti, kteří je ve světě propagují, pokaždé zažívají, jak po počáteční nedůvěře skladba všechny fascinuje. Tak tomu bylo i u Essenské filharmonie, kde je v současnosti šéfdirigentem Tomáš Netopil. Orchestr jsme slyšeli na letošní Dvořákově Praze, má sytý a klasicky wagnerovský zvuk a pro tuto partituru se hodí ideálně, což můžete sami posoudit v sobotním Koncertu týdne. Není to zdaleka první nahrávka s českou hudbou – jedna vyšla už loni a obsahuje slavný Dvojkoncert Bohuslava Martinů.