Dvakrát z Ungeltu

26. leden 2005

Pod vlivem televizí, megakoncertů, voleb Superstar a jiných komerčních záležitostíí si pod pojmem zpěvačka, či přímo populární zpěvačka, představíme ženu, která stojí v záři tisíců reflektorů, před očima desetitisíců fanoušků a statisícové honoráře spotřebovává na milionové plastiky. Proto se může zdát zvláštní, že i "populární zpěvačka" začne spolupracovat s jedním z nejmenších divadélek v republice - Divadlem Ungelt.

Tou zpěvačkou je Marta Kubišová, která zůstala Ungeltu věrná po úspěšném a Thálií oceněném muzikálu "Líp se loučí v neděli" a má zde mimo jiné vlastní recitál "Já jsem já". Tento název je vskutku přiléhavý, zvláště když přihlédnete k mému rozvláčnému úvodu o populáru. Marta Kubišová zůstává sama sebou. Při poslouchání jejích písní je hned jasné, že komorní prostor je pro ně ideální. I když některé z nich rozněžňovaly statisícové davy na revolučních náměstích, jsou to především velmi intimní příběhy a pocity, které jimi sděluje, a ty si člověk nejlépe vychutná v rodinné atmosféře Divadla Ungelt. Marta Kubišová je i těm v poslední řadě doslova na dosah, a aby se rodinnost a spříznění duší umocnila, vede Milan Hein mezi písněmi rozhovor, v němž se o zpěvačce dozvíme i to nejintimnější, aniž by se rozhovor dal nazvat bulvárním. Přesné přízvisko je totiž "upřímný".

Recitál Marty Kubišové "Já jsem já"

A tak večer příjemně plyne, píseň střídá píseň a divákovi se nakonec ani nechce domů. A protože i s tím Ungelt tak trošku počítá, může ještě chvíli pobýt v divadelním baru, kde se nakonec leckdy k účinkujícím dostane úplně nejblíže. A komu by ani to nestačilo, může si zakoupit i CD tohoto představení, které je k dostání pouze v Divadle Ungelt. Nahrávka na něm je pořízena na koncertu, který Ungelt každoročně pořádá ve Vinohradském divadle pro všechny ty, kterým se nepodařilo vystát frontu na vyprodané představení Marty Kubišové v komorním sálku. Chybí zde sice intimita, ale zase je větší doprovod celého orchestru, namísto jediného (byť výtečného) pianisty Petra Maláska.

Ne každé divadlo se může honosit osobitou tváří, a jedním z těch "vyvolených" je i Divadlo Ungelt. Přesněji řečeno, ty osobité tváře jsou dvě. Jednou je dramaturgie komorních inscenací postavených na výtečných hereckých osobnostech. Druhou tváří pak jsou spíše vyprávěcí večery, kterým vyhovuje intimita sklepního prostoru.

Marta Kubišová, Chantal Poullain a ředitel divadla Milan Hein

Jedním z takových "povídacích" představení je i jevištní causerie "Ráno, když vstávám", ve kterém se setkávají Marta Kubišová, Chantal Poullain a ředitel divadla Milan Hein. Hlavní část večera je víceméně improvizované (nebo hraně improvizované?) rozprávění nad rozličnými tématy. Začíná se nepopulárním vstáváním, jde se přes dětství, lásky, sex a cokoli, co může být pobídkou k vyprávění. Jakoby se na chvíli zastavil čas a v románském sklepení jsme se přepravili do časů před televizí a rozhlasem, kdy si dovedli lidé dlouho a dlouho vyprávět. A tak se dozvídáme netušené, bavíme se směšnými historkami a sami tak trochu přemýšlíme, jak bychom asi odpověděli. Dokonce máme chuť se do povídání zapojit. Ostatně občas to nějaký hlásek v setmělém hledišti nevydrží a přidá se do debaty. Nu, a aby večer nebyl příliš umluvený, dojde i na zpěv. Chantal Poullain zpívá šansony, Marta Kubišová své písně a Milan Hein s Martou Kubišovou trochu zbytečně pateticky deklamují duet.

Zkuste tedy někdy zajít k pokladně Ungeltu, a pak se nechte příjemným vyprávěním zastavit ve svém trysku životem. Stojí to za to.

autor: Jelena Malostranská
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.