Důležité je, aby představení končilo otazníkem. Od učitelů víme, že je třeba zpracovávat současná témata, říká divadelník Tomsa Legierski

V jedenácti letech viděl Tomsa Legierski holandskou pantomimu, která mu učarovala natolik, že se na následujících deset let stala jeho životem. Ačkoliv v Praze studoval střední výtvarnou školu, s bratrancem záhy založil herecké duo a společně se začali učit pantomimické techniky. Objeli pár workshopů, rozjeli tematické večery a pantomimě se zakrátko začali věnovat na poloprofesionální úrovni.

Co pro nás ještě dnes vlastně znamená? Na to se ptá plzeňské Divadlo Alfa prostřednictvím nové hry Kde domov můj?|foto:Josef Ptáček, Divadlo Alfa

Pak je uviděla klíčová oborová postava Boris Hybner. „Řekl mi, ať jdu studovat k němu na Katedru nonverbálního divadla, a tak jsem šel,“ usmívá se Legierski. Na již zesnulého Hybnera vzpomíná s láskou, po třech letech studia na HAMU ale potřeboval najít nový impuls. Získal ho na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU, kde vystudoval režii.

Poslední dva roky působí Tomsa Legierski coby umělecké šéf plzeňského Divadla Alfa, které se soustředí na divadlo pro děti a dospívající. Předloni premiérovaná loutková inscenace Putování dobrého Hanse Böhma Evropou v jeho režii byla letos nominovaná na Cenu Divadelních novin. Příběh o dodnes žijícím Hansi Böhmovi, vlastním jménem Hubertovi Ottovi, jenž pocházel z multikulturního prostředí, žil uprostřed turbulentních západoevropských a východoněmeckých proudů a i po poválečném odchodu ze vsi Holýšov nedaleko Plzně do Německa si zachoval vnitřní integritu, je podle Legierského zejména příběhem o odvaze.

Pojďme si vyzkoušet, co nás štve

K Hansi Böhmovi Alfa nachystala i pracovní listy, s nimiž učitelé se žáky mohou po odchodu z divadla nakousnuté téma dále rozvíjet. Právě přesah divadla do běžného, každodenního života je to, o co Legierskému a spol. v Alfě jde zejména. „Hledali jsme lokální příběh ze současných dějin, protože od řady pedagogů víme, že ve škole není čas toto období probírat. I proto jsme zvolili období druhé světové války, “ konstatuje.

Znamením dobře odvedené práce pro něj pak je, když představení nekončí tečkou, ale otázkami – a našlápnuto na ně má i The Simulator, který měl v jeho režii premiéru na konci října v Divadle loutek v polském Bialystoku. S lehce odlišně zpracovaným tématem komunikace mezi teenagerem a dospělým pak do Plzně přijíždí polský protějšek Jacek Malinowski. „Náš tým to pojal doku-dramaticky, scénář jsme dali dohromady s pomocí plzeňských a plaských gymnazistů, kteří nám napsali desítky situací, ve kterých se v komunikaci s rodiči cítí komfortně anebo naopak nepříjemně. Tyto situace jsme do představení nasimulovali,“ přibližuje režisér podobu novinky. 

Tomsa Legierski ve Vizitce mluvil i o svém šlechtickém polsky znějícím příjmení, o zkušenostech v Polsku nabytých a také o aktivitách v orlickohorské vsi Neratov. Závěrečná píseň Maluju, k níž vltavský host nakreslil videoklip, pak nastínila, co by rád dál dělal, kdyby se nevěnoval divadlu a neměl čtyři děti.