Duchoně chápu, ale odpůrce režimu obdivuji, říká režisér filmu o normalizačním zpěvákovi

Je to velmi emotivní počin a přitom ten film není patetický a kýčovitý. Člověk u něj má chuť tančit.
Alice Aronová

Celým filmem prolínají témata morálky, strachu, přizpůsobení se režimu, a ceny, kterou člověk za toto přizpůsobení platí. „Lidé o svých vlastních osudech do velké míry rozhodují sami. Jak žil Karol Duchoň, a proč tak žil, bylo jeho rozhodnutí, i když ne stoprocentně jeho: ovlivnila je samozřejmě i doba. Vždycky ale existuje způsob a příležitost se nepravostem postavit a bránit se. Pak ovšem musíte za takové rozhodnutí nést zodpovědnost,“ myslí si Bebjak s tím, že obdivuje ty, kteří se dokázali režimu postavit. „Je důležité o nich mluvit,“ apeluje.

Ze snímku Duchoň|foto:MFF Karlovy Vary

Jeho snímek odehrávající se za takzvané normalizace je, jak říká, smutně aktuální. „Ve filmu Duchoň vlastně ukazuji, co se na Slovensku děje dnes. V normalizaci kvetla autocenzura, a autocenzura se zabydluje i na současném Slovensku. Autoři za její pomoci tvoří své projekty tak, aby získali podporu a finanční příspěvek od státních orgánů.“

Vzpomínkový optimismus a Duchoňův comeback

Ačkoliv jako teeanager Bebjak Duchoně coby zpěváka nesnášel, jako režisér filmu mu věnoval maximální péči. Stejně tak i představitel titulní role Vladislav Plevčík. „Pro písničky, které do snímku Plevčík nazpíval, jsme hledali ideální průnik jeho hlasu s hlasem Karola Duchoně. Technické možnosti to dneska umožňují, trochu nám pomohla i umělá inteligence,“ usmívá se Bebjak.

Zdůrazňuje přitom, že Karol Duchoň zažívá v posledních několika letech na Slovensku obrovský comeback. „Vycházejí o něm knihy, jeho písně znějí v reklamách, vznikly tři duchoňovské divadelní hry, pořádají se vzpomínková turné – a to za účasti známých zpěváků. U starších funguje vzpomínkový optimismus, zajímavější to je ale u mladé generace – ta náhle objevila některé Duchoňovy písničky, hraje si je na večírcích, staly se součástí její kultury. Mládež navíc může v Duchoňovi vidět jakéhosi rebela, který zemřel v pětatřiceti na komplikace vyvolané životosprávou. Duchoň pro ně neměl čas zestárnout. Kdyby žil dál, asi by takový comeback nikdy nezažil,“ vysvětluje Peter Bebjak.