Druhá strana postele
Muzikálová komedie španělského režiséra Emilia Martíneze Lázara Druhá strana postele trhala loni ve Španělsku rekordy v návštěvnosti. A její úspěch je vcelku pochopitelný. Jedná se o kvalitně zpracované dílo bez větších, a hlavně upřímných, nároků na intelektuální poselství, od hollywoodských prototypů příjemně vzdálené. Snímek slibuje kvalitní pročištění a nenásilné uvedení do pozitivních nálad.
Hlavní hrdinové jsou čtyři. Páry Javier plus Sonia a Pedro s Paulou. Pedro se rozchází s Paulou a svěřuje se svému nejlepšímu příteli Javierovi. Neví však, že ten mu s Paulou už delší dobu zahýbá. Po novém milenci Pauly Pedro houževnatě pátrá, což Javierovi samozřejmě nedělá radost. Radost by mu nedělalo ani to, kdyby tušil, že Sonia má čím dál blíže k Pedrovi. Podhoubí pro gradující napětí na všech stranách milostného čtyřúhelníku je vytvořeno, rozehrávky ke kolizím se odehrávají v duchu klasické komedie dell arte. Vztahové zvraty a opětovná usmiřování vrcholí jedním velkým mejdanem, kterého se zúčastní všichni, kteří se do té doby objevili na plátně - v atmosféře opět vřelé a bezkonfliktní.
Velkou výhodou snímku jsou rovnoměrné herecké výkony. Propagační materiály se snaží vyzdvihovat hlavně jednu z nejúspěšnějších španělských hereček mladé generace Paz Vegu (Sonia), ostatní tři aktéři jsou jí však naprosto rovnocenní - a to ve slovu i zpěvu. Vzhledem k tomu, že děj je ohraničen mantinely zcela běžných vztahových problémů "čerstvě dospělých", nemusejí herci tohoto věku své role až tolik hrát. Ze všech čtyř je cítit patřičný nadhled nad svými postavami, což filmu dodává uvolněnou ironii, jakou známe například ze seriálové série Přátel. Navíc jsou hlasově i pohybově zdatní, takže i při písňových vložkách, laděných spíše skromně než velkolepě, je co pozorovat a poslouchat.
Druhá strana postele lavíruje na více žánrových hranách. Základní pilíře muzikálu a komedie jsou doplňovány ještě romantickým dramatem a do určité míry i parodií, díky čemuž stojí film stranou sériově vyráběných hollywoodských snímků, které zpravidla naplňují pouze jednu z té které žánrové kategorie. Na muzikál je zde příliš mnoho dialogů, na hraný film moc písňových vsuvek. Místa, která by mohla diváka dojmout, jsou vzápětí střídána absurdními situacemi k smíchu, výtvarně laděné písňové vložky mají spíše charakter vložených videoklipů. To, že snímek pochází z jiného kontinentu, je nakonec vidět i na jeho stylu humoru; absurdnost některých scén se místy až blíží stylu vyprávění, jaký známe od krajana Almodóvara. Postavy jsou vytvořené tak, aby se pohybovaly na hranicích svých karikatur, aniž by je někdy překračovaly. Pokud se tak už stane - jako v případě upovídané kamarádky, která vyráží po Pedrovi, Pilar (María Esteve), je její charakter vyhnán do úmyslného extrému a ztrácí tak hrozící trapnost.
Od Druhé strany postele je zbytečné očekávat potřebu významnějšího zapojení intelektu. Bude mluvit spíše do duše a z duše zejména mladého publika, chytře pobaví jak ty v žánru muzikálových komedií zběhlé, tak ty nedotčené. Není vyloučeno, že se z něj stane návštěvnický hit i u nás, promlouvá dostatečně univerzálním jazykem, kterému minimálně v Evropě bude dobře porozuměno. Není nakonec vyloučeno, že i soundtrack z filmu by se mohl stát významnou sezónní rádiovou akvizicí.
Druhá strana postele (Španělsko, 2002) Hrají: Ernesto Alterio (Javier), Guillermo Toledo (Pedro), Paz Vega (Sonia), Natalia Verbeke (Paula), María Esteve (Pilar); Hudba: Roque Baňos; Kamera: Juan Molina; Scénář: David Serrano; Režie: Emilio Marínez Lázaro; 104 minut, titulky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
