Drobný ornament na tváři velkého města

21. březen 2005

Publicista, dramaturg, autor her, scénářů, adaptací a překladů (z francouzštiny) pro divadlo, rozhlas a televizi Michal Lázňovský (v letech 1992-2000 působil jako redaktor Českého rozhlasu) vstoupil též do společenství literárního. V nakladatelství Kant vydal knihu svých povídek. Že šlo zřejmě o dlouhodobější proces, můžeme vyvozovat z toho, že povídky byly psány během téměř patnácti let (z těch v knize datovaných je "nejstarší" z roku 1987). V roce 1999 byla autorovi za tento soubor povídek udělena cena Františka Langra. Knižní podoby se však dočkaly až za dalších pět let.

O důvodech pro tak dlouhou cestu k vydání můžeme jen spekulovat. Nakladatel, bohužel, nepřipojil sebemenší ediční poznámku či biografický medailon. Proto je vhodnější začíst se do jemného přediva slov, vydat se s autorem na cestu, kterou svému čtenáři spíše předestírá rozmáchlým gestem, než striktně vymezuje. Název knihy nabízí rám, v němž se bude vše odehrávat. Dvě povídky "z okolí" jsou sice umístěny do Francie, ale jedna z nich, Přeposílač, je jakousi postmoderní verzí Čapkovy pošťácké pohádky.

Svým povídkovým souborem totiž vstoupil M. Lázňovský nejen do řad spisovatelských, ale též do nespočetného zástupu těch, kteří "psali o Praze". A stejně jako s mnohými předchůdci, z nichž pro příklad můžeme uvést povídky Jana Nerudy, romaneta Jakuba Arbesa či humoresky Karla Pecky, také zde se čtenář pohybuje především v prostoru staro- a novoměstském, malostranském, snad někam k Josefovu. Praha ani pro Lázňovského není městem sídlišť, metra a dálničních výpadovek. Magická síla města, jeho pronikavý genius loci jsou námětem i zdrojem inspirací. Nálada a vzrušivost jsou rýsovány dle tajemných zákoutí starých domů, temných uliček i průchodů a mysteriózních zvuků varhan, které ztišeně nadýmaly gotickou klenbu.

Povídky z Prahy a okolí Michala Lázňovského

Povídky jsou vyprávěny osobitě a poutají dvojím kouzlem. Buď navozeným dojmem velmi osobního sdělení (Zn.: Hledám čtenářku...), anebo zcela naopak, působí jako mimochodem vyslechnutý, útržkovitý rozhovor, který jako by zachytil jen náhodný pozorovatel, snad i nedobrovolný souputník (Paclt).

Zdá se, že autor píše o reálném světě, který nás obklopuje. Zároveň z něj ale snadno vystupuje a skrze osobité básnivé obrazy otevírá průniky do světů zcela jiných, v nichž i osamělé duše nalézají pestré barvy fantazie (Jeden Golem, Paclt). I když soubor obsahuje celkem deset povídek, námětů je v nich mnohem víc. Uzavřený příběh je spíše výjimkou (Moje bytná), častější je meyrinkovské prostupování časem a prostorem, v němž postava nalezne cosi ze svého nitra (Kabinet vzpomínek). Motivy staropražských legend jsou pozměněny skrze absurdní surreální obrazivost. Díky ní se postava vodníka lehce změní v mimozemskou bytost, komunikující s vypravěčem ve společnosti hajného půlícího mrtvou srnu (Povídka šedesátiprocentní).

Útlá kniha pražských povídek Michala Lázňovského je drobným ornamentem uvěřitelných postav a neuvěřitelných osudů.

Michal Lázňovský, Povídky z Prahy a okolí, Kant, Praha 2004.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.