Dřív byla čistička jen pro otrlé, dnes je to obdivovaná industriální památka

6. září 2018
Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči

Industriálním vzhledem a dvěma třicet metrů vysokými komíny zaujme Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči okamžitě. Stavba z počátku 20. století je ovšem zajímavá především tím, co skrývá uvnitř. V původních prostorách je k vidění dochované strojní zařízení. Prohlídkou této památky startuje seriál Mozaiky, ve kterém objevujeme netradiční místa v Praze, která lze navštívit.

Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči byla postavena v letech 1901 až 1906. Provoz zde skončil v roce 1967, protože ji nebylo možné rozšířit ani modernizovat. Od roku 2010 je to národní kulturní památka.

Usazovací nádrže - přívodní galerie

„Projektant William Heerlein Lindley navrhl pro stavbu pražské kanalizace a staré čistírny jako materiál cihly a musel si to obhajovat v době, kdy už se stavělo z betonu, a betonárky měly zájem o práci. Jednak věděl, že cihly vydrží víc než stavby z betonu, a také se hájil tím, že v úzkých pražských uličkách není možné stavět stoky z betonu,“ vysvětluje Šárka Jiroušková ze zapsaného ústavu Továrna, který industriální památku spravuje. Cihlám, ze kterých je čistírna vystavěna, se říká zvonivky. Při poklepu totiž vydávají zvonivý zvuk. Vedle dochovaného strojního zařízení to jsou právě cihlové klenby, sloupy a další architektonické prvky, které poutají pozornost. „Není to proto, že si projektant myslel, že to lidé v 21. století budou obdivovat. Tak se zkrátka stavělo,“ říká Šárka Jiroušková a vede mě do podzemí.

Parní stroje

Z komory vodního kola jsme zamířily do manipulační komory, ve které je k vidění dřevěná část ventilačního kanálu. A v prohlídce pokračujeme dál.

Snažím se nedělat industriální porno, říká fotograf Michael Borek. Tlumočník amerických prezidentů vystavuje v pražské synagoze

Michael Borek v synagoze na Palmovce

Opuštěná americká továrna, mizející pražská periferie nebo Bílý dům na kapotách autobusů. To jsou tři projekty, kterým se v posledních letech věnoval tlumočník, překladatel a fotograf Michael Borek, žijící v Americe.

„Nacházíme se v největším prostoru pražské kanalizace, nazývá se lapák písku. Je to vlastně zaklenutá nádrž, do které jsou vsazeny technologie už na čištění odpadních vod. Těmito třemi výustími otvory natékaly odpadní vody a prvním stupněm mechanického čištění byly česle. Je to vlastně mřížoví, na kterém se zachytávaly větší plovoucí předměty. Papíry, hadry, listy, mrtvé kočky a podobné věci. Všechno to, co spláchneme z našich domácností i to, co spláchne z komunikací a zpevněných ploch déšť. Původně se česle shrabávaly ručně, hráběmi, později byly nahrazeny těmito na elektrický pohon. Tady už ta práce nebyla tak náročná. Shrabky padaly do žlábku a nabíraly se rovněž na vozíky a vyvážely. Voda tekla dál do prostoru, který je širší a hlubší, čímž došlo ke zpomalení průtoku. Usazený štěrk a písek byl odsáván pomocí pískového čerpadla do pračky písku, přepral se a používal jako stavební materiál. Tady na tom čerpadle seděl Franta, v jedné ruce držel chleba a svačil a druhou rukou odčerpával dno. Směnový mistr říkal, že tady pracovali lidé hrubého zrna – kriminálníci a cirkusáci,“ vypráví Šárka Jiroušková.

Obtoková stoka usazovacích nádrží

Časy prohlídek: pondělí až pátek: 11:00 a 14:00 hodin
víkendy a svátky: 10:00, 11:30, 13:00, 15:00 a 16:30 hodin
Délka prohlídky: 60 minut
Vstupné: 180 Kč (zlevněné vstupné pro děti školního věku, seniory a studenty činí 90 Kč)
Cesta: Autobusovou linkou číslo 131 ze stanice metra Hradčanská do zastávky Goetheho, potom pěšky pod železničním mostem do Papírenské ulice 6. Dále můžete do čistírny přijet vlakem (stanice Praha-Podbaba) nebo autem.
Další informace: Návštěvníkům se doporučuje dobrá obuv a teplejší oblečení.

Spustit audio
autor: Kristýna Dolejšová