Dráždivé rytmy tanga Ástora Piazzolly. Vynálezce stylu Nuevo tango se narodil před sto lety

„Dneska je horko jako v prosinci,“ vzdychá má známá na uvítanou v letištní hale v Buenos Aires. Nechápu. V listopadu? V rozžhaveném centru argentinské metropole mám jasno. Jsme jakoby na jiné planetě. Zlaté paláce, které odkazují na svého času jednu z nejbohatších zemí světa, pár metrů od nich děti bez domova, které s jejich rodiči vyhání po ránu z parku policie. Obě tyto tváře Argentiny znal dobře Ástor Pantaleón Piazzolla, jehož italský dědeček, námořník a rybář připlul do přístavu Mar del Plata (400 kilometrů jižně od Buenos Aires) koncem 19. století. Ástor se narodil 11. března před sto lety a jménu Piazzolla přinesl světovou slávu: jako hudební skladatel, virtuózní hráč na bandoneon a hlavně coby vynálezce stylu Nuevo tango.

Ve vltavských Partiturách zazní repertoár nejen Piazzollou sestavených slavných souborů – hitovky „nového tanga“, jeho hudba filmová nebo ryze klasická, ale také jeden z koncertů pro cembalo alias tahací harmoniku od Johanna Sebastiana Bacha, jehož skladby hrával na bandoneon – knoflíkovou harmoniku – malý Piazzolla v New Yorku, kam se rodina v jeho čtyřech letech přestěhovala.

Už kolem jedenácti let, díky prvním hodinám hudební výuky, kterou mu poskytl maďarský klavírista Bela Wilda, hrál Bachovy skladby na bandoneon. Do té doby poslouchal malý Ástor hudbu z rádia – nejvíce asi tu, kterou zpíval Carlos Gardel, král argentinského tanga. A tady začíná příběh jako z filmového plátna: přeslavný Gardel potkává třináctiletého, mimořádně nadaného bandoneonistu Piazzollu a zve ho na své turné. Zasáhne otec a cestu zakáže. Prozřetelnost? Náhoda? Přísná výchova? Ať byly důvody jakékoli, Ástorovi otcovo rozhodnutí zachránilo život. Carlos Gardel a celý jeho orchestr nepřežili letecké neštěstí.

Dopoledne Piazzolla navštěvuje zkoušky orchestru v Teatro Colón, po večerech tančírny a noční kluby.

Pro mladého Piazzollu byl důležitý rok 1936, kdy se vrací s rodinou z New Yorku do Argentiny. Tam záhy poznává Elvina Vardara, jehož intepretace romantického tanga ho velmi ovlivnila. A to do té míry, že se v sedmnácti letech stěhuje z rodného města do Buenos Aires, kde hraje v souborech, aranžuje a na radu Arthura Rubinsteina začíná studovat klasickou kompozici u Alberta Ginastery (za vlastní peníze, které si už stačil vydělat muzikou). Dopoledne tak Piazzolla navštěvuje zkoušky orchestru v Teatro Colón, po večerech tančírny a noční kluby. A pokračuje další kariéra skladatele „klasické“ hudby, která vrcholí studiem v Paříži u legendární Nadii Boulangerové. Byla to ona, kdo mu poradil, aby se v kompozici nesnažil vyrovnat evropské hudbě, ale zůstal u specifik své rodné země – tanga. Poslechl ji. Podlehl také stylu, který přinesla jazzová kapela amerického saxofonisty Gerryho Mulligana: tedy tango + klasická hudba + jazz. Dostavily se obrovské úspěchy i finanční ocenění, a to na základě práce s vlastními kvintety, oktety, soubory, ve kterých Piazzolla vedl odvážné hudební experimenty a s jejichž členy podnikal turné po celém světě. Celosvětový ohlas získal rovněž díky desítkám filmů, ke kterým psal hudbu nebo jim propůjčoval tu svou původní.

Celosvětový ohlas získal Ástor Piazzolla rovněž díky desítkám filmů, ke kterým psal hudbu nebo jim propůjčoval tu svou původní|foto:Český rozhlas

Partitury ke sto letům narození Ástora Piazzolly nabídnou jen letmý pohled na jeho tvorbu, které se s radostí ujímají i čeští hudebníci, například akordeonistka Marcela Halmová-Kysová nebo houslista Josef Špaček, ale i ti ze světa – akordeonisté Nikola Djorić, Ksenia Sidorova nebo Kronos Quartet. Bude hrát Ástor Piazzolla sám a bude u toho i jeho legendární Octeto Buenos Aires v nahrávce z roku 1957. Argentinské slunce zasvítí i z tanců učitele a vlivného mentora Piazzolly Alberta Ginastery, hrát bude při té příležitosti klavírista Francois-Xavier Poizat.