Dravý, melancholický i politický je Slovanský temperament v podání baletu Národního divadla
Tři mladé choreografy - Ondřeje Vinkláta, Andreje Kajdanovského a Katarzynu Kozielskou - spojuje osobitý pohled na téma a nadání pro citlivé vyjádření emocí. Balet Národního divadla v Praze tak završí letošní sezonu komponovaným večerem tří choreografií v duchu Slovanského temperamentu.
„Nálady jsou způsob, jakými každý z nás prožívá život na tomto světě,“ říká původem polská choreografka Katarzyna Kozielska. Studovala na baletní akademii Johna Cranka ve Stuttgartu a od roku 2006 působila jako demisólistka stuttgartského baletu. Choreografické práci se věnuje posledních osm let. Jak sama tvrdí, každé její dílo je jiné. Někdy experimentuje s plynulým pohybem, jindy se strukturovaným, ale její choreografický jazyk je čitelný, protože každé dílo staví nejprve na sebe. Její tělo tvoří kroky, které pak tanečníci tančí. A takto vznikala i choreografie Aspects.
Ráda bych ve své choreografii ukázala, co to znamená být Slovanem v dnešním dravém světě, ve kterém se musí člověk prosadit, ve kterém musí bojovat o své postavení. Proto jsem vytvořila v postavách tanečnic dvojí identitu člověka – na jedné straně silného a bojujícího a na straně druhé vzdávajícího se. Při tvorbě nových choreografií vycházím vždy ze sebe, nejen z pohybů, které sama vymyslím, které jsou mi blízké, ale také z vlastních životních zkušeností. Tanečníkům své chorografie vždy předtančuji. Je to pro mne nejpřirozenější způsob práce. Ještě donedávna jsem sama vystupovala a tančila. Navíc mi tak mé tělo ukazuje, jakým směrem se vyvíjí a jak se proměňuje mé vnímání tanečního pohybu. Když danou choreografii tančím, dává mi to možnost pochopit, jak se v ní budou cítit sami tanečníci. A další nepostradatelnou složkou při vytváření choreografie je přirozeně hudba, která mi doslova nabízí taneční kroky.
Katarzyna Kozielska
Svéráznou verzi Dumky č. IV Antonína Dvořáka představuje ve své choreografii sólista baletu Národního divadla Ondřej Vinklát. Už od studií na pražské konzervatoři měl choreografické tendence, které mimo jiné realizuje v souboru DekkaDancers. Jeho choreografie Dumka je pojednáním o návratech k blízkým lidem.
Mě Dumka č. IV. mě baví už hodně dlouho. Líbí se mi její téma, nostalgie a radost ze života. Říkal jsem si, že bych chtěl Dumku zkomponovat po svém. Nikoli znovu zkomponovat, ale použít její témata a melodii a dát je do jiné rytmiky. Tématem mé choreografie jsou pak návraty za někým, koho jsme na cestě životem ztratili. Jsou to také návraty k sobě samému a k okamžikům, které jsme už prožily.
Ondřej Vinklát
Třetí choreografii večera připravil Andrej Kajdanovskij, původem ruský tanečník a oceňovaný choreograf, který se v roce 2015 stal demisólistou baletu vídeňské Státní opery. V choreografii nazvané Perfect Example v rámci komponovaného večera Slovanský temperament pojednává o skupině jednotlivců, kteří žijí uvnitř zdánlivě dokonale fungujícího systému. Proto, aby takový systém fungoval, musí přijímat drastická opatření. Podle Andreje Kajdanovského se jedná o jeho první chorografii s politickým námětem.
Síla systému a způsob, jakým je ve společnosti nastavován, to je zkušenost, kterou zažily všechny slovanské národy. A naši zkušenost také spojují dramatické změny ve společenských a politických systémech za posledních sto let. Když jsem se dozvěděl, že budu vytvářet choreografii pro komponovaný večer věnovaný tématu „slovanského temperamentu“, řekl jsem si, že v tomto tématu půjdu ještě hlouběji. Inspiroval jsem se proto panslavismem, tedy ideou jednoty slovanských národů, která se začala šířit v první polovině 19. století. Ve své době toto hnutí znamenalo určitý politický experiment.
Andrej Kajdanovskij
Slovanský temperament očima tří slovanských choreografů má být večerem, ve kterém tři mladí umělci přináší individuální pohled na současnou společnost.
