Dramaturgyně Iva Šulajová: Tužka, papír a osobní setkání nad textem jsou pro mě pořád nejvíc

12. duben 2020

Uherskohradišťské Slovácké divadlo letos slaví 75. výročí, a i to byl důvod, proč si Veronika Štefanová do Vizitky pozvala kmenovou dramaturgyni souboru Ivu Šulajovou. Řeč byla o lásce k literatuře, která ji přivedla k divadlu, o postavení tamního souboru na regionální scéně i o tom, do jaké míry je třeba při přípravě repertoáru brát v potaz vkus publika.

Iva Šulajová pochází z Přerova, a tak ji, dívku se zájmem o divadlo, nemohl minout tamní amatérský (až poloprofesionální) soubor Dostavník, v němž začínala jako baletka. Během vysokoškolských studií divadelní vědy pak divadlo propojila s českým jazykem a literaturou.

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti

„Studovala jsem v polovině devadesátých let v Brně, kde jsme měli společný systém pro studenty divadelní vědy a JAMU. Dostali jsme se díky tomu hodně blízko k praktickým věcem,“ říká Iva Šulajová. „Na univerzitě mě pak hodně ovlivnila Eva Stehlíková, od které vím, že k divadlu je dobré si přibrat jazyk. Literárně vědné pojmy jsme museli znát skoro nazpaměť, rozebírali jsme jazykové systémy. To všechno jsem později v divadle využila. A spolužáci, kteří studovali cizí jazyky, jsou pro mě dodnes zdrojem překladů,“ usmívá se.

Slovácké divadlo jako pracovní náhoda

To, že se Iva Šulajová ocitla v divadle jako dramaturgyně, přičítá náhodě. Sama sebe totiž viděla spíš jako autorku kritických textů. Do Uherského Hradiště nicméně následovala v roce 2000 svého muže, a když hradišťská dramaturgyně odešla na mateřskou, padla volba na ni. Do práce v divadle tak spadla, jak říká, rovnýma nohama.

Slovácké divadlo hraje hru Úča musí pryč! přímo ve školní třídě

Na první roky, během kterých pracovala například na inscenacích Saturnin, Pokrevní bratři, Radúz a Mahulena nebo Slovácko sa súdí, vzpomíná jako na jedny z nejintenzivnější v kariéře. „Žili jsme tehdy na herecké ubytovně a hodně se pracovalo i po práci. Režisér Saturnina bydlel pode mnou, společně jsme tak strávili dlouhé hodiny nad textem. Dnes už se všechno řeší elektronicky, ale ta osobní setkání s tužkou a papírem jsou pro mě pořád nejvíc,“ dodává. Spoustu času také strávila na zkouškách, což kvitovali i samotní herci: funkce dramaturga prý tehdy získala patřičnou vážnost.

Divadlo není místo k odpočinku

Dnes už se Ivě Šulajové nestává, že by sama – tak, jak se jí to přihodilo v minulosti – připravovala dramaturgii devíti představení za sezonu. Ročně se v Uherském Hradišti odehraje 330 představení, na které přijde 90 tisíc lidí. Připravování programu je podle dramaturgyně velká alchymie.

Čtěte také

„Měli bychom pokrýt celé spektrum žánrů. Říkáme, že jsme divadlo pro každého, ale ne pro všechny. Nabízíme divadelní experimenty i představení přijatá většinou. Vždy se ale snažíme, aby si divák do divadla nepřišel odpočinout. Chceme mu spíš nastavit zrcadlo, a to může být očistné, moderní, klipovité anebo třeba hudební. Důležité je, abychom vždycky kladli otázky a nedávali jednoznačné odpovědi. A aby se představení týkala toho, co se kolem nás děje,“ vypočítává.

Proč má Slovácké divadlo v Uherském Hradišti tuto sezonu na plakátech slova, která jsou vidět jen ze tří čtvrtin? Proč se o režisérovi Antonínu Pitínském mluví jako o básníkovi jeviště? Kdy může nastat skutečná polemika s divákem, kde Iva Šulajová hledá inspiraci pro další inscenace a jaký má vztah k folkloru? Poslechněte si celou Vizitku.

 

Spustit audio