Drahomíra. Pohled do úsvitu českých dějin ve skvěle obsazené hře Jaroslava Vrchlického

Děj tragédie nás zavede do dávné české historie. Drahomíra, obklopena pohanskými kněžími, se na hradě Tetín dovídá, že její manžel kníže Vratislav zemřel a za svého nástupce označil nezletilého Václava. Zemi pak má spravovat jeho babička Ludmila. Ta nabízí Drahomíře, že pokud se vzdá svého pohanství, přenechá jí vládu. Výchovu Vratislavových synů – Václava a Boleslava – si však ponechá. Drahomíra návrh odmítá a spory, které mají jak osobní, politický, ale především duchovní základ, vyústí ve vraždu. Drahomíra ve Vrchlického hře Ludmilu vlastní rukou zabije, nakonec se od ní odvrátí i vlastní děti. 

Čtěte také

Svatá Ludmila – samojediná mezi muži. Fascinující příběh české kněžny a světice, která se zasloužila o šíření křesťanství

Divadelní hry začal Jaroslav Vrchlický psát po pobytu v Itálii, kdy ovlivněn V. Hugem pojal úmysl vytvořit velkolepou legendu století a vykreslit vývoj lidstva. Proto také v dramatech najdeme podobná dějinná témata – antiku, renesanci, z českých dějin středověk a renesanci. Drahomíru psal Vrchlický prakticky souběžně s tragédií Julian Apostata na téma střetu pohanského a křesťanského světa. Není divu, že si pro Českou trilogii, která vedle Drahomíry (1882) obsahuje hry Bratři (1889) a Knížata (1903), vybral období, kdy stejný zápas probíhal i u nás.

Z patnácti historických tragédií, pěti her a veseloher ze současnosti a deseti historických komedií Jaroslava Vrchlického přežívá na českých jevištích jen několik – především Noc na Karlštejně a scénický melodram Hippodamie. Ve své době měla jeho básnická dramata velký význam pro vývoj českého divadla. Jeho komedie se navíc těšily značné oblibě. Zásadní přínos měla Vrchlického překladatelská tvorba, která obsáhla například Corneillova Cida, Molièrova Lakomce, Calderonovu Dámu Skřítek, Ibsenovy Nápadníky trůnu, Goethova Fausta, Schillerova Viléma Tella nebo Hugova Hernaniho. Jeho geniální přebásnění Rostandova Cyrana vládne českým jevištím dodnes.