...dost už lásky, dost
Jméno Evžen Oněgin si většina z nás pamatuje ještě ze školy, možná si i vzpomene, že podle hlavního hrdiny se nazývá celý veršovaný román a napsal jej jakýsi Alexandr Sergejevič Puškin. Pokud patříte mezi nadšené příznivce divadelních festivalů, pak vám Oněgin připomene inscenaci IV. ročníku ateliéru činoherního herectví brněnské JAMU. Na posledním festivalu Zlomvaz - přehlídce tvorby studentských divadel - sklidili mladí adepti herectví obrovský úspěch s inscenací Oněgin (Fragmenty Puškina). Od 13.10. ji po brněnském publiku mohou shlédnout i pražští diváci. Útočiště hercům poskytl Činoherní klub.
Autoři adaptace (M.Čičvák a J.Starý) uvedli, že se jedná o malý experiment - román na divadle. Zvláštní tvar, který má využít nejen slovo, ale zároveň být výzvou k uplatnění všech prostředků, jimiž divadlo disponuje. Zprvu se zdá, že půjde o divadlo poezie. Netečně lhostejný Oněgin sedí v křesle, zatímco jeho přítel - vypravěč stále mluví, mluví a mluví. Během pár minut prolétne románem a seznámí nás s Oněginovým životem až do chvíle jeho příjezdu na venkovský statek. Oněgina jakoby se tato expozice netýkala. Více než vlastní život ho zajímají děravé ponožky a hledání dámských propriet po kapsách saka. Dlouhé monologické pasáže střídají nonverbální scény, do činohry vpadá opera skrze úryvky z Čajkovského. Vypravěčsko - recitační charakter inscenace se mění v dramatický tvar. Herci svým pohybem rozvíří téměř prázdné jeviště. To je holé jako ruské pláně, pouze několik rekvizit symbolizuje změny místa v ději. Klavír reprezentuje salón, knihovna Oněginovu pracovnu a houpačka snad obecně zastupuje dětství či bezstarostnost mládí.
Razantní úprava textu koncentruje děj kolem čtyř hlavních postav - Oněgina, jeho přítele Lenského, sester Taťjány a Olgy. Příběh se pohybuje rychlými skoky, dochází k propojení románu s jinými ruskými texty a především s juanovským archetypem. Oněgin nenaplňuje zažitou představu znuděného dandyho, hrdiny plesů a miláčka žen. Je to spíše jakýsi antihrdina, nafoukaný, přezíravý floutek, pohrdavý ke všemu a všem, zvláště pak k ženám a lásce. I Puškin vycházel při psaní románu z romanticko - byronské epiky a zvláště z Dona Juana. Inscenace rysy Oněginova donjuanství zesiluje, po souboji s Lenským se Oněgin propadá do hlubin jeviště - pekla.
Herecké projevy se mění jako rychlost na horské dráze. Oněgin Denny Ratajského je plný nezájmu a nudy. Během plesu se však jeho pomale lenivé pohyby prudce promění ve vypjaté, až křečovité a rázem máme před očima člověka schopného silných vášní. Olga Kateřiny Vainarové se chová umírněně lidsky, vzápětí je to tvor zmítaný zvířecími instinkty. Taťjána Petry Hřebíčkové překvapí neurotickým pobíháním, jež střídá strnulost a sebeironie nad pošetilým třeštěním z lásky. Rovněž Ondřej Novák rozehrává svého Lenského na více strunách, je nonšalantním přítelem, vášnivým milencem i zrazeným mužem, který napovrch působí klidně, ovšem pohybuje se už jen mechanicky jako stroj.
Řadíte-li se mezi milovníky poezie či divadla s propracovanou vnitřní strukturou neměli byste si nechat Oněgina ujít. Ve Smečkách ho uvádějí v rámci tzv. Činoherního miniklubu, který vás rád na hodinku a půl přijme za své členy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
