Donald Trump, Šepoty a výkřiky i Plechový bubínek. Divadelní Flora komentuje současný stav společnosti

Plechový bubínek
Plechový bubínek

Čtvrtým rokem se mezinárodní festival Divadelní Flora soustředí na uvádění německojazyčných činoherních inscenací. Po profilové sekci Regie: Dušan D. Pařízek, Wien nebo programových liniích Das fließende Europa a Gegen die Wand letos v největším rozsahu, a to v rámci festivalového leitmotivu Schreie und Flüstern, tedy Šepoty a výkřiky.

Festival tentokrát cílil na adaptace nedramatických děl a na představení výrazných hereckých osobností, kterými jsou Moritz Kienemann, Franz Pätzold, Aurel Manthei nebo Nico Holonics. Přičemž Franz Pätzold a Aurel Manthei v Olomouci vystoupili ve světových premiérách – inscenacích Schreie und Flüstern a Donald Trump: The Art of the Deal.

9 dní vzhůru

Ponor do drogami zmítané mysli

9 TAGE WACH neboli 9 dní vzhůru je název německé inscenace, ve které tvůrci vykreslují autentickou zkušenost sebedestruktivní drogové závislosti. Inscenace režiséra Sebastiana Klinka v podání Státního drážďanského divadla týdny dominovala žebříčku renomovaného německého serveru Nachtkritik. V inscenaci exceluje představitel hlavní role Erica, herec Moritz Kienemann. Téma a předlohu vybrali dramaturgové Státního drážďanského divadla, které zaujala biografická kniha německého filmového a divadelního herce Erica Stehfesta. Tento mladý muž se deset let léčil ze závislosti na metamfetaminu. „V Drážďanech a vůbec v celém Sasku jsou drogy stále velkým problémem, zvláště pak nelegální prodej a distribuce pervitinu, kterému se v Německu také říká „tschecho“, protože se do Německa dostává právě z České republiky," vysvětluje režisér Sebastian Klink a dodává: „A jelikož je množství zvláště mladých lidí závislých na těchto drogách velké – bavíme se tady o více než tisíci lidech - považovala drážďanská činohra tento stav za alarmující."

Z inscenace Donald Trump The Art of the Deal

Donald Trump jako znepokojující fenomén

Sbírka rad, jak vést úspěšný business, takový je obsah knihy The Art of the Deal z roku 1987. Do češtiny byl titul přeložen jako Umění udělat dohodu. Začíná výčtem jednoho týdne v Trumpově životě. Vidíme, jak funguje den po dni, jak vede svůj byznys a jak vede svůj život - jak si povídá s přáteli a rodinou, jak se střetává s nepřáteli. Kolektiv mnichovských tvůrců se tak v inscenaci Donald Trump: The Art of the Deal pokusil vydat cestou po myšlenkových stopách 45. prezidenta USA, jehož politický úspěch šokoval svět.

Připadalo nám, že je to příliš snadná cesta si dělat z Trumpa jenom legraci a že skrze parodii neupozorníme dostatečně na hrozbu, kterou on jako mocný člověk představuje. Šlo nám o to, poukázat na nebezpečný fenomén, který ale bohužel není na světě ojedinělý.
Manfred Riedel

V hlavní roli Donalda Trumpa se představil Aurel Manthei v režii Manfreda Riedela: „Nejdřív jsme uvažovali o tom, že knihu skutečně přepíšeme do dramatického textu a přidáme mu ještě ženskou postavu. Tím by ale celá podstata Trumpova původního textu byla úplně potlačena. Zkrátka z toho začala vznikat příliš nevázaná parodie Trumpa, a o to nám nešlo. Připadalo nám, že je to příliš snadná cesta si dělat z Trumpa jenom legraci a že skrze parodii neupozorníme dostatečně na hrozbu, kterou on jako mocný člověk představuje. Šlo nám o to, poukázat na nebezpečný fenomén, který ale bohužel není na světě ojedinělý. Věřím v to, že divadlo může situaci ve společnosti měnit, nebo ke změně alespoň přispět. A naším cílem bylo vyprovokovat diváky k uvědomění, aby si přiznali, že to, že lidé jako Trump jsou u moci, je především důsledek naší apatie." 

Věřím v to, že divadlo může situaci ve společnosti měnit, nebo ke změně alespoň přispět. A naším cílem bylo vyprovokovat diváky k uvědomění, aby si přiznali, že to, že lidé jako Trump jsou u moci, je především důsledek naší apatie.
Manfred Riedel

Z inscenace Schreie und Flustern

Pocity z války, kterou jsme nikdy nezažili

Přítomný okamžik, atmosféra i extrémní fyzické a psychické stavy byly ve středu pozornosti performance nazvané Schreie und Flüstern tedy Šepoty a výkřiky, jejíž premiéru na festivalu Divadelní Flora uvedl německý nezávislý soubor Fritz Cavallo z Mnichova. Genezi inscenace vysvětluje herec Franz Pätzold: „Narodil jsem se v roce 1989, tedy v roce dynamických politických i společenských změn. Žiju na této zemi víc než třicet let a měl jsem štěstí, že jsem nezakusil válku. Ani mí rodiče nezakusili válku. Čili už relativně dlouho, tedy od roku 1945, žijeme v míru. A zajímavý je fakt, že i když válku nikdo z mého okolí nezažil, má z ní velkou obavu, z toho, že může nastat. Jediný způsob, jak být součástí války, je ten, že vám někdo řekne, že může nastat. Nechci to zlehčovat, ale ve srovnání s tím, jak strašné je být přímo součástí války, je ten náš strach bezvýznamný."

Tvář Divadelní Flory - Lucie Trmíková

Komentář k dnešnímu stavu společnosti

Závěrečný večer festivalu patřil výjimečnému hereckému výkonu Nica Holonicse v inscenaci Die BlechtrommelPlechový bubínek, kterou v Berliner Ensemble režíroval umělecký šéf Oliver Reese. Román zredukoval na dvouhodinový monolog, který je podán strhujícím způsobem. Oscar Matzerath v podání Nica Holonicse je manipulativní cynik. Holonics je do představení zcela ponořen jak fyzicky, tak emocionálně. Neustále udržuje kontakt s publikem, jako by s ním ve svém monologu vedl neustálou polemiku, která je komentářem k dnešnímu stavu společnosti. 

Povinností divadla je upozornit na zkázu, kterou světu může přinést extrémistické a krajně pravicové politické smýšlení, jak už to bylo v minulosti mnohokrát potvrzeno.
Nico Holonics

„Oscar Matzerath je manipulátor, který chce ovládat všechny a všechno. Je to směsice mnoha povah a charakterových rysů. Na jednu stranu je to malé, smutné a osamělé dítě, na stranu druhou je to milovník žen a je to ďábel. Tento titul má stále velmi důležité postavení a to nejen v německé společnosti. Vrací se do minulosti, do doby druhé světové války a to je téma, které musíme stále připomínat. Zvláště v době, kdy sílí hlasy krajních pravicových stran, jako je například Alternativa pro Německo. Povinností divadla je upozornit na zkázu, kterou světu může přinést extrémistické a krajně pravicové politické smýšlení, jak už to bylo v minulosti mnohokrát potvrzeno," uzavírá herec Nico Holonics.