Don Quiote putuje Pustou zemí. SKUTR se vrací k divadlu poezie a oslavuje sílu vydat se na cestu

5. květen 2025

Mozaika

Britský spisovatel amerického původu T. S. Eliot se proslavil ve 20. letech minulého století svou básnickou skladbou Pustá země. Pokoušel se v ní vyrovnat s první světovou válkou i historickým (nejen evropským) literárním odkazem. Umělečtí šéfové Činohry Národního divadla v Praze, režijní duo SKUTR, Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský propojili jeho text s jiným ikonickým dílem, Cervantesovým Donem Quijotem.

Site-specific inscenace Don Quijote. Pustá země je nově k vidění ve Státní opeře.

Činohra ND | Don Quijote. Pustá země: Vladimír Javorský

Činohra ND | Don Quijote. Pustá země: Vladimír Javorský, Marek Daniel

Činohra ND | Don Quijote. Pustá země: Marie Poulová

Činohra ND | Don Quijote. Pustá země: Lucie Trmíková

Činohra ND | Don Quijote. Pustá země: Marie Poulová, Denisa Barešová

Činohra ND | Don Quijote. Pustá země: Ondřej Pavelka

Činohra ND | Don Quijote. Pustá země: Pavla Beretová, Lucie Trmíková

„Jak Pustá země je o někom, kdo se zasekl a hledá cestu, jak se znovu dát do pohybu, tak don Quiote v určitou chvíli zavře svoji knihovnu a vydá se na cestu. Ač ta cesta je absurdní nebo šílená a můžeme ho považovat za blázna, je ale na cestě. Vůbec ta síla někam se vydat, byla pro nás důležitá. Tohle propojování tam někde hledáme. Ale poměrově je to hlavně Pustá země, do které občas vpluje don Quiote a Sancho Panza,“ objasňuje Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský dodává: „Nás u toho Quiota baví, že jedině blázen se vrhá znovu žít do světa, který je takovým světem pohyblivých písků, kdy nemáte jistotu, když večer někde usnete, že se druhý den neprobudíte do jiné reality. Ale to je to, co potřebujeme – takového blázna, Quiota v sobě, abychom měli radost jít druhý den zase žít ten život.“