Domov plný úzkosti. Vychází kniha literárních studií německého spisovatele W. G. Sebalda

Přebal knihy W. G. Sebalda: Domov plný úzkosti|foto:Petr Šmíd, Český rozhlas

Melancholií v rakouské literatuře se Sebald zabýval už v 80. letech. V souboru Popis neštěstí, který v češtině dosud nemáme, se profilovaly zásadní teze, které pak prostupují Sebaldovým dílem esejistickým i beletristickým. Výrazný je především autorův odpor k myšlence pokroku a modernizace. Spřízněnou duši nachází Sebald v Josephu Rothovi, který dokázal mistrně zpracovat téma stesku po domově a ztracené krajině dětství. Roth se obává pokroku, větší role práva a pořádku. Nové struktury v sobě jako trojský kůň ukrývají více bezpráví a neštěstí, než se na první pohled zdá. Sebald správně poukazuje na fakt, že Rothova krajina dětství není jakousi Arkádií, kde lidé dosud žijí po způsobu Zlatého věku, ale konstruktem ex post. Pro Rotha bylo staré Rakousko koneckonců vždy zemí, „jež se od nepaměti nesmírně pomalu potápí.“

Domovy na svatém poli

Domov tak není možné hledat jinde než ve vzpomínce. Tu je však lépe fixovat na předměty a obrazy. V rakouské literatuře zaujímá místo takového fetišisty Peter Altenberg. Autor, kterému byla sklenka s otiskem milenčiných rtů dražší, než její přítomnost. Není však i existence podobných předmětů, které nás konejší vzpomínkou ohrožena? Sebald spolu s Eliasem Canettim varuje před „pohromou prudce narůstajících čísel.“ Děsí ho průmyslově vyráběné předměty, které nikdy k nikomu nepřilnou. 

Domov v exilu?

Čtěte také

Paměť a bolest v úvahách ze „svatého pole.“ Kniha esejí W. G. Sebalda míří za českým čtenářem

Literaturu na území Rakouska nepsali jen Rakušané, ale také Židé. Právě na jejich příbězích ohledává Sebald možnosti a nemožnosti domova v exilu a ghettu. V oddíle věnovaném i u nás překládanému filosofovi Jeanu Amérymu, který přežil holocaust, se spolu Sebald podivuje nad pasivitou, s kterou se Židé v předvečer druhé světové války poddávali všem represím. Jean Améry se po válce distancoval od všeho německého a přimkl se k francouzské kultuře. I přesto je Améryho pobyt v exilu především obdobím stravující bolesti a stesku po domově. Problematický je pro Sebalda i literární obraz ghetta. Upozorňuje na oblibu příběhů, které ukazují nové diaspoře starý židovský život, který je jen poetickou vzpomínkou. 

Romanopisec Sebald má jisté místo v literárním kánonu 21. století. Jeho esejistické dílo však není možné redukovat na pouhý příspěvek k dějinám literatury. Sebald je svérázný myslitel, který se rozhodl prozkoumat minulost a naši posedlost její archivací.