Domácí potřeby. Povídky Jana Antonína Pitínského ze sbírky oceněné Literou za prózu

Porotci, kteří letos udělili Janu Antonínu Pitínskému za sbírku Domácí potřeby Magnesii Literu za prózu, ocenili „zprostředkování situací a minipříběhů z tak zvaného obyčejného života, které jsou podávány jazykem zcela osobitě stylizovaným, poněkud archaizovaným, hravým a mimořádně obrazně dotovaným. K základním ingrediencím Pitínského próz patří poukazování na fantaskno ukryté pod povrchem všednodennosti, nedoslovnost a tajemství. Jako zvláštní bonus nabízí čtivá, ale nepodbízivá kniha bohatý intertextuální i aluzivní instrumentář.“

Jan Antonín Pitínský (1955) je básník, spisovatel, dramatik a divadelní režisér několikrát oceněný Cenou Alfréda Radoka. V poslední době se věnuje převážně prozaické tvorbě.  V nakladatelství Dauphin vyšla v roce 2023 textová feérie na pomezí hájemství poezie a prózy Bratří Biglinové na dvojskifu. Povídkový soubor Domácí potřeby vydalo v loňském roce nakladatelství Větrné mlýny.

Pes, U Uherského Brodu, Nakreslení

Život psa, který hlídá areál nějaké zemědělské firmy, rozhovor dvou dívek vyslechnutý ve vlaku a procházka k přehradě „jakoby nakreslená na křupavý vetchý papír“. Tři drobné příběhy ze sbírky Domácí potřeby.

Konkurenti

Jaké sny pronásledují antikváře? Herec Pestim na návštěvě v antikvariátech Akrama Úskala a Johnyho Ubrouska.  

Zedník Jan Stín prohrává, Zvolání jména, V antice

Luhačovický zedník, náruživý tenista, trpí při zápase s nejmenovaným vesničanem. Nečekané setkání s matně známým člověkem. Antičtí borci nakupují v obchodním středisku Temperament. Tři drobné příběhy ze sbírky Domácí potřeby.

Letec Jang-Šuan

Je deštivý konec listopadu. Nepeklo a jeho kamarád jedou navštívit starého divadelního režiséra, který žije v domově pro seniory.  

Diamant, Syn vrchního

Liduna Křivá našla při uklízení v bance diamant, který prozáří poslední chvíle jejího života. Ostýchavý syn vrchního z hotelu Miramare kvapí městem nakloněn na levou stranu. Dva lidské osudy, dva příběhy z městečka malého.  

Ještě tady zůstali lidé, od svých otců a matek vybaveni jedinečnostmi, náležejícími jejich zvykům, pohybům i chováním, vyznačující se odevšad mizející svérázností, ať už ve způsobu jistého podivínství, nebo jakési pradávné ráznosti a odhodlanosti, jež mnohdy působí jako neotesanost.