Dokumenty ve Varech: od mimozemšťanů k Leningradu

14. srpen 2006

Je dobře, že už nemusíme začínat zamyšlení nad filmy komunisticky zprofanovaným "kam spěje?", či "kudy se ubírá?". Kromě jiného bychom se totiž žádného směru nedobrali. Současný svět dokumentu je pestrý, svobodný a bez hranic. Alespoň tak se ukázal v soutěži letošního karlovarského festivalu i v dalších sekcích. Možná pod vlivem narůstajícího věhlasu festivalu Jeden svět se v soutěži rok od roku najde méně filmů pojednávajících o lidských právech, což k pestrosti výrazně přispívá. Zároveň se všechny snímky zabývají lidmi a jejich vnímáním světa.

Velký experimentátor Werner Herzog přišel s tvarem tak neuchopitelným a složitým, že i druhdy vstřícné publikum v kině Čas masově odcházelo. Filmařovo nejnovější dílo The Wild Blue Yonder je totiž taková kinematografická chytrá horákyně: jde zároveň o fikci i dokument, je hraný i nehraný, vážný i humorný.

Nejnovější film Wernera Herzoga "The Wild Blue Yonder"

Vynikající americký herec Brad Dourif je tu vydáván za mimozemšťana a překrásný svět pod antarktickou ledovou krou za vzdálenou planetu ve vzdálené galaxii. Jediný, kdo je tu za sebe, je Herzog. Neviditelný, a přece patrný v každém záběru i v každém slově. Příběh o mimozemské civilizaci, která se vydala ze své umírající planety hledat nový domov, a příběh posádky raketoplánu, která po mnoha a mnoha letech na této planetě přistála, aby ji "obsadila", se bude určitě líbit divákům, kteří Herzogovy filmy dobře znají a milují. Ostatním lze jen doporučit studium tohoto zajímavého tvůrce. Jen tak mohou v podivné směsici Tarkovského a Cimrmana najít smysl.

První cenu získal spolu se slovenským snímkem Iné svety také mexický dokument nazvaný V jámě. Jde o portrét několika dělníků a zároveň kroniku jedné stavby, na níž společně pracují: dálničního mostu (vlastně jakéhosi "druhého patra" dálnice), který má zlepšit dopravu v hlavním městě. Sledujeme tvrdou práci mužů i žen, riziko, jemuž jsou vystaveni zejména ti, kteří musejí během několika vteřin zatarasit některý z jízdních pruhů. Režisér Juan Carlos Rulfo sleduje dělníky také v soukromí. Jejich neutěšený život, soustředěný na práci, dává do kontrastu s monumentalitou stavby. Zatímco muži, kteří se nemají ani kde umýt či převléct, čekají na autobus, tvůrce se spolu s kamerou vznáší nad obrovitým staveništěm, po němž za pár týdnů budou proudit tisíce aut, řízených svobodnými lidmi, kteří nemusejí žít "v jámě".

Ruský snímek Blokáda vzbudil ve Varech pozornost mladého publika a zároveň i rozčarování režiséra Sergeje Loznici. Když se ho po skončení projekce jistý mladík zeptal, zda může "stručně shrnout, co se tam vlastně odehrálo", a na poněkud zamrzlý tvůrcův výraz specifikoval, že mu jde o "historické hledisko", zmohl se překvapený Voznica jen na: "Byla druhá světová válka, víte?" Dál se už raději ani nechtěl bavit. Nedivím se. Dal si záležet, aby jeho sestřih z dosud neviděných archivních záběrů blokády Leningradu (trvala 900 dnů) byl natolik výmluvný, aby nepotřeboval ani slovo vysvětlení. Nenajdeme tu data, titulky, komentář, a dokonce ani hudbu. Zvukař jen zrekonstruoval reálné zvuky a ruchy. Loznica přizpůsobil tempo střihu vyvíjející se atmosféře města a postupující únavě a zmaru obyvatel. Kupříkladu sáně zpočátku slouží k přepravě dětí, později otopu a nakonec na mrtvé. Ty ostatně nakonec nikdo neodklízí, přestože živí si zjevně zachovali vzájemnou ohleduplnost, a dokonce důstojnost. K nejpůsobivějším momentům patří úder prvních mrazů celé blokády - stojící trolejbusy uprostřed namrzlých drátů připomínají hřbitov. Neslyšíme nic kromě křupání sněhu pod nohama lidí. Loznicův film komentář nepotřebuje. Je důkazem toho, jak moderně a apelativně lze naložit s prastarými archivními záběry.

Ruský snímek "Blokáda" vzbudil ve Varech pozornost mladého publika

Vybrala jsem jen tři tituly, i když za pozornost by jich stálo daleko víc. Právě ony jsou ovšem nejvýraznějšími ukázkami toho, co v současné době dokument nabízí. Jejich tvůrci totiž nepředkládají názor, ale chtějí s námi prostřednictvím filmu hledat, pochybovat a přemýšlet.

autor: Renata Jarošová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.