Dokument vnitřního bloudění. Pátý svazek Spisů ukazuje proměny vztahu Jakuba Demla k československému státu

Byl úplně nevyzpytatelný

Přebal V. Spisu Jakuba Demla|foto:Nakladatelství Academia

„Jeho politické názory se nesmírně proměňovaly. Na počátku byl jeho vztah k nově vzniklé Československé republice velmi pozitivní, entusiastický, dedikoval knížky Masarykovi a velmi se distancoval od katolických, zvláště klerikálních kruhů. Potom ve třicátých letech už tomu bylo úplně naopak,“ líčí literární historik, překladatel, filolog a kritik, který je hlavním editorem Spisů.

A vysvětluje: „Deml je zcela jistě dobrý spisovatel, ale jestli je něčím výjimečný, pak v tom, že nemá zábrany. Píše sám sebe, neustále se stylizuje a tím prozrazuje o své době mnohem více než jiní. V tom souboru jsou tedy věci literárně skvostné, ale i věci průměrné a mizerné. My v těch spisech máme všechno ‒ to není „best of Deml“ ‒, ale Deml od začátku až do konce bez přikrášlování. Všechno je to obrovský dokument o dané době, o vývoji katolické církve, o vztahu intelektuálů k Československu.“

Pamětní deska na vile Jakuba Demla v Tasově|foto:Petr Veselý

Ještě zábavnější

Spolu s kolegy Putna už pracuje na dalším díle Spisů, který se bude zabývat sokolským obdobím spisovatele a básníka. „To bude ještě daleko zábavnější, Deml totiž v rámci československého nadšení vstoupil do Sokola a začal psát něco jako sokolská kázání. V jedné řeči třeba přirovnává Tyrše a Fügnera k Cyrilu a Metodějovi a je to takový zvláštní amalgám katolicismu, českoslovenství a té sokolskosti. Další svazek tedy naprosto rozbije představu Demla jako vždy vzorného kněze a mystika, ale pro tu dokumentární roli bude objevný,“ popisuje editor.