Dokument o vzdoru a kompromisech

26. únor 2003

Lubomíra Dorůžku lze bez přehánění označit za žijící legendu české jazzové publicistiky. Mnoho následovníků nemá, což do značné míry souvisí s tím, kolik prostoru se dnes jazzu přisuzuje v kulturních rubrikách českých deníků a časopisů - o hudbě zmíněného žánru se v nich píše spíše sporadicky, a pokud už se nějaký ten článek objeví, je často právě z Dorůžkova pera.

O to důležitější je, že díky nakladatelství Torst mohl dotyčný takřka plynule navázat na první knihu, mapující zdejší jazzovou scénu: tam, kde autoři publikace Československý jazz - minulost a přítomnost, tedy Dorůžka a Ivan Poledňák, v roce 1967 skončili, začíná se odvíjet Dorůžkova nová kniha Český jazz mezi tanky a klíči 1968 - 1989.

Český jazz mezi tanky a klíči

Definuje-li autor svou práci jako "svědectví o vzdoru, vynucených, ale také přijímaných kompromisech", jde o tu nejtrefnější charakteristiku. Jazz nebyl v období "od tanků po klíče" režimem vyloženě potírán (jako kupříkladu rocková hudba), byl spíše trpěn - možná o to trapnějším omezením ovšem byli vystaveni ti, kteří se mu chtěli věnovat. Někteří se s ústrky smířili, jiní legálně odešli muzicírovat na paluby turistických lodí, další raději emigrovali - a právě českým jazzovým uprchlíkům je věnována jedna z nejpodstatnějších částí knihy.

Při četbě výstižných portrétů Jana Konopáska, Jana Arneta, Miroslava Vitouše, Jana Hammera, Jiřího Mráze, Karla Krautgartnera či Laca Décziho se ovšem čtenář neubrání hořkosti: řada ze zmíněných muzikantů se sice prosadila i ve světovém měřítku, mnohým ovšem emigrace kariéru překazila.

Jan Hammer v roce 1965

Dorůžka sám přisuzuje své knize spíše dokumentární nežli hodnotící charakter. Konfrontuje dobové prameny (zvláště časopisy Melodie a Akcent) se vzpomínkami jednotlivých hudebníků, čímž jeho práce získává na čtivosti i nadhledu. Struktura knihy je velmi přehledná, tvoří ji dva oddíly: Doba zachycuje jak festivalová dění v konkrétních dekádách, tak jisté rysy, příznačné pro jazzovou scénu sledovaných let, zatímco oddíl Lidé člení muzikanty podle stylové, ale i generační příslušnosti - Bigbandy, Šedesátníci, Dítka jazzrocku, Dědicové swingu, Tradiční jazz.

Kniha je doplněna požehnaným množstvím fotografií a také pečlivým jmenným rejstříkem (kapel i osob), u nás zdaleka ne samozřejmou součástí obdobně koncipovaných publikací. To vše činí Dorůžkovo kultivovaně napsané dílo ještě hodnotnějším.

autor: Milan Šefl
Spustit audio