Dokonalá znalost podmínkou. Portrét k devadesátinám světově proslulého česko-švédského houslového pedagoga Zdeňka Goly

19. březen 2019

Se Zdeňkem Golou, jeho žáky Jiřím Vodičkou, Martinou Bačovou, Zdenkou Hališkovou a autorem nové knihy o pedagogickém mistrovství jubilanta Petrem Macečkem hovoří Renáta Spisarová. Připravila Ostrava.

Rodák z osady Bystré z podhůří Beskyd Zdeněk Gola (25. 3. 2029) byl od útlého dětství obklopen hudbou a živě vzpomíná na fyzické útrapy, které mu jako malému chlapci působila hra na celé housle. Jeho otec, lidový muzikant a první učitel, byl však nesmlouvavý. Cvičit se muselo. S houslovým profesionálem se setkává poprvé až ve 13 letech, kdy na hudební škole ve Frýdku- Místku poznává skvělého učitele Gabriela Štefánika. Na brněnskou konzervatoř jej připravil během dvou let tak dobře, že do třídy Josefa Jedličky nastoupil už do druhého ročníku, to bylo v roce 1945. První praktickou zkušenost získává Zdeněk Gola v brněnské opeře. Po absolutorium odchází do Bratislavy za Václavem Talichem, který ho neuvěřitelně inspiroval v hledání hudební pravdy. Poté odchází Zdeněk Gola do Olomouce jako hráč Moravské filharmonie, později se stává pedagogem na konzervatoři v Ostravě, v té době také studuje dálkově JAMU ve třídě Františka Kudláčka.

V roce 1966 vycestuje Zdeněk Gola do Švédska, kde oficiálně setrval do roku 1972. Přijal bolestné rozhodnutí. Do své vlasti se na výzvu úřadů nevrátil. Pro tehdejší režim v Československu byl už nepřijatelnou osobou a vyučovat by nesměl, stejně tak jeho paní. Od roku 1975 se stupňovaly zdravotní problémy s páteří a Zdeněk Gola byl nucen opustit kariéru výkonného umělce. Od té doby se naplno začal věnovat pedagogické činnosti. V roce 1982 s velkou dávkou rizika otevírá v Helsingborgu Mezinárodní houslové kurzy a zde začíná poměrně záhy jeho světová proslulost. Pedagogem ve své rodné zemi se stává až v roce 1991, kdy přijíždí zpět do Ostravy na pozvání profesora Rudolfa Bernatíka. Zdeněk Gola se stále pohybuje mezi Českou republikou a Švédskem, kde má už velkou část své rodiny. K jeho nejznámějším žákům patří Jiří Vodička:

Začal jsem s ním pracovat, když mi bylo dvanáct a stal se vlastně mým druhým tatínkem. Je to naprosto zásadní člověk v mém životě, člověk s velkým srdcem, laskavý, plný taktu, respektu, ale přesto jsem vždy cítil tu vážnost situace. Z jeho hodin jsem odcházel vyřízený, naprosto vyždímaný, ale s pocitem, že je to krásný člověk. Vždy uměl pomoci, nikdy nedělal rozdíly, ať byl hráč na jakékoli úrovni, vždy uměl vyřešit jeho problém.

Žákyní profesora Goly se Martina Bačová stala až ve svých 22 letech a vzpomíná na něj jako na osobnost naprosto výjimečnou: přísnou k sobě i ostatním, pokornou, pracovitou, systematickou. Jako na učitele, který se dobírá pravdy, jako na člověka, u kterého jednoznačně víte, co je dobře a co je špatně. „Také si pamatuji, že se uměl postavit vůči jakémukoli bezpráví, a vůbec to nemuseli být jeho žáci“.

V rámci Gratulačního koncertu, který Zdeňku Golovi připravila Ostravská univerzita, byla představena kniha houslisty Petra Macečka Profesor Zdeněk Gola a jeho pedagogické mistrovství. Ten oceňuje nejvíce jeho nesmírnou pracovitost, obětavost, cit rozpoznat pravou podstatu problémů svých žáků a umět je vyřešit. Ke slovu se dostane také jeho jedna z prvních žákyní na tenkrát vznikající ostravské konzervatoři Zdenka Hališková: „ Můj učitel emigroval a v mém absolventském ročníku nastoupil Zdeněk Gola. Byl pro mě zjevením! Otevřel mi svět hudby. Mistr diagnostik! Sám byl vynikající houslista, ale pedagogem se jednoduše už musel narodit.

Spustit audio