Dobré semeno, koukol; Skořápka bubliny a další povídky Ivana Matouška

30. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ivan Matoušek splétá své příběhy

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Celý týden uslyšíte pět Matouškových povídek, z nichž nejstarší a interpretačně nejotevřenější je Dobré semeno, koukol (z roku 1977, přepracována byla o patnáct let později) a nejmladší Jedno klidné odpoledne na konci léta (z roku 2017), která stejně jako zbývající čtyři povídky pochází právě z druhé, nově vydané části svazku Mezi novými obrazy.  Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Účinkuje: Ivan Jiřík
Připravila: Povídky připravila Ivana Myšková
Režie: Vlado Rusko
Natočeno: 2020

Ve všech vybraných textech, nehledě k jejich různorodé literární formě, můžeme nacházet konstanty Matouškova psaní, jež se v jednotlivých textech přirozeně prolínají: téma smrtelnosti a nesmrtelnosti (Vrásčité prázdné zčernalé jablko), téma pomíjivosti prožitků, věcí a lidí (Skořápka bubliny), téma složitosti a náročnosti mezilidských vztahů a hlubokého neporozumění mezi blízkými (Dobré semeno, koukol, Jedno klidné odpoledne na konci léta), téma hledání útěchy v umělecké či vědecké práci i téma pošetilosti a absurdity nekritického uctívání různých ikon a model (Guru A. Z.).

Ivan Matoušek ctí složitost světa

Nadčasové romány a povídky Ivana Matouška vyžadují soustředěnost, které jsme při dnešním roztěkaném životním stylu velkou měrou odvykli. Jenže teprve poté co budeme pozornost věnovat každé větě, se před námi rozprostřou známé světy a situace nahlížené ojedinělou autorskou, kubisticky zmnoženou perspektivou, kdy minulost je pevnou součástí přítomnosti, všední součástí nevšedního a vypravěčovo ty součástí vypravěčova já.

Realista Ivan Matoušek

Ivan Matoušek (1948) o sobě říká, že je realista, přestože by jej málokterý kritik za realistu označil. Jen vzácně však bývá literát realitě tolik věrný, tolik ji ctí v její těžko postihnutelné složitosti, aniž by postrádal jemnou ironii. I proto je možné se s Matouškovými texty setkávat opakovaně. Při každém novém čtení můžeme zakoušet jiné vjemy a odkrývat nové významové vrstvy.

Ivan Matoušek povídkami debutoval. Soubor devíti povídek Mezi obrazy vyšel v samizdatové Edici Expedice už v roce 1980, kdy bylo autorovi dvaatřicet. Druhé přepracované vydání už vyšlo oficiálně pod názvem Mezi starými obrazy v nakladatelství Votobia v roce 1999. Poté se věnoval poezii, a zejména delším prózám – po novelách Album a Autobus a Andromeda, vydal romány Nové lázně, Ego a rozsáhlý Spas, za nějž v roce 2001 obdržel Cenu Revolver Revue (záznam autorského čtení Spasu vyšel v roce 2019 doprovozený pamětní knihou pod názvem Spas. Čtení ve Věži).

Čtěte také

Následovala útlá próza Oslava, za niž v roce 2009 získal Magnesii Literu. Ve stejném roce vyšel hermetický román Adepti inspirovaný renesančním alchymistickým spisem i fugami Michaela Maiera Atalanta Fugiens (Prchající Atalanta), o pět let později experimentální text Autor Quijota Ivan Matoušek, a nejnověji, před třemi lety, rozsáhlý román Ogangie, který obsahem i formou parafrázuje Homérovu Odysseu.

Když píšu román, nemůžu psát povídky

Nebýt dlouholetého vltavského literárního redaktora Jiřího Vondráčka, možná by Ivan Matoušek na povídky zcela zapomněl. „Když píšu román, nemůžu psát povídky,“ říká. Nicméně když jej Jiří Vondráček požádal, aby napsal povídku pro Vltavu k 90. výročí zahájení rozhlasového vysílání, Ivan Matoušek se nechal přemluvit, jak se svěřil v nedávno odvysílaných Osudech. „Bylo zrovna před volbama a já jsem najednou věděl, o čem to bude,“ řekl ke své povídce Milujeme, kterou Vltava odvysílala v roce 2013.

Čtěte také

Právě tato povídka je první z nového povídkového cyklu Mezi novými obrazy z let 2013–2017, který obsahuje sedm dosud knižně nepublikovaných povídek a je spolu s cyklem Mezi starými obrazy součástí souborného svazku, nazvaného lapidárně Povídky, vydaného letos na jaře Matouškovým dvorním nakladatelstvím Triáda v elegantní úpravě jeho dvorní grafičky Markéty Jelenové.

autor: Ivana Myšková
Spustit audio