Dobová blues z Velké Ohrady

3. červen 2006

Pražské sídliště Velká Ohrada není moc dobrá adresa. Bloky odosobněných paneláků, ulice obsypané zaparkovanými vozy, skanzen socialistické výstavby. Řadu let tu žije i sedmatřicetiletá Jana Husáková, zpěvačka a bezmála výhradní autorka skupiny Ta Jana z Velké Ohrady, jejíž periferií "rozcuchané" písně jsou vesměs prodchnuty skepsí a černým humorem - jako by do nich prorostla bezútěšnost prostředí, v němž vznikaly.

Na jaře letošního roku vyšlo kapele u firmy Black Point už třetí album - jmenuje se Pod prahem a je zatím její nejpovedenější nahrávkou.

"Ta Jana" pochází z vesnice u Kolína, do Prahy přišla až po maturitě na gymnáziu. Vystupovala s několika folkovými skupinami a s bubeníkem jedné z nich, Romanem Pluhařem, v polovině devadesátých let založili "velkoohradskou kapelu". Zkusili Portu i Semafor, ale nakonec nalezli spřízněné publikum v malých jazzových a bluesových klubech a také v Malostranské besedě. V roce 1999 skupina natočila debutové album Od půlnoci do tří, které bylo nominováno na cenu Akademie populární hudby v kategorii Etnická a alternativní hudba a jež časopis Rolling Stone zařadil mezi deset nejlepších domácích alb roku. S přízní recenzentské obce a neodpustitelným nezájmem většiny elektronických médií se setkalo i druhé album Do půl těla, vydané v roce 2002.

Novinka Pod prahem navazuje na starší desky. Opět slyšíme originální tingltangl s přidžezlým pianem (David Bidlo) a místy splašenou rytmikou (Pluhařovy bubny a kontrabas Přemysla Vágnera), jemuž vévodí emocemi a energií nabitá a zvláště mužskému uchu občas těžko snesitelná zpěvačka, která své verše o zpackaných partnerských vztazích servíruje jak afektovaná herečka "na oblasti". Umí i ubrat na výrazu, ale v takovém případě brzy rozpoznáme, že nejde o nic jiného než o štiplavou ironii či sebeironii, za níž je smutek a pocit nenaplněnosti - třeba když v pseudolidovkovém aranžmá písně Dobový blues přibližuje smýšlení žen odkládajících mateřství: "Pochválil mě milej zlatej / že bezdětná jest přemoudrá / tak jsem na to mluvila / že se na nás doba svalila / že menší tíhou se zdá / bejt s dobou nemocná."

Jana Husáková

Je-li CD Pod prahem v něčem ještě dál než předchozí alba Té Jany, jsou to právě texty: otevřenější a syrovější výpovědi směřující ke generačnímu zobecnění se vám v Česku od jiné zpěvačky nedostane. Slova, která nehladí, spíš zneklidňují a provokují, však bývají o to cennější. Vědí o tom posluchači Radúzy či Ester Kočičkové, s nimiž bývá Jana nejčastěji srovnávána, ale i příznivci Hany Hegerové, které na Ohradě vyrostla poučená a - pravda - poněkud cyničtější pokračovatelka.

autor: Milan Šefl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?