Do Strážnice za lidovým uměním
Ve městě Strážnici, neodlučitelně spjatém již s osmapadesáti ročníky mezinárodního folklorního festivalu, nalezneme i Ústav lidové kultury, sídlící v budově zdejšího zámku. V jeho prostorách můžeme nyní navštívit dlouhodobou výstavu (potrvá až do 2. listopadu) s názvem Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v ČR.
Záběr představovaných uměleckých oborů a technik je velkorysý. Výstavní prostor je strukturován podle druhu použitého materiálu. Vedle modrotisku, krajek, výšivek a keramiky zde nalezneme i podmalby na skle, jakož i výrobky ze slámy, kukuřičného šustí, loubku, štípů, perleti a kůže, práce řezbářské i kovářské, díla zvykoslovného charakteru (kraslice, vizovické pečivo, perník) a v posledku i ukázky "zmrtvýchvstalé" techniky drátování - a to nejen hrnčiny, ale i kraslic.
Jestliže byly pro lidové umění vždy příznačné lyrický půvab a přirozená expresivita tvůrčí fantazie, schopnost čerpání inspirace napříč slohovým vývojem, a tedy i propojování výrazových komponent, které od sebe v dějinách umění často dělí celá staletí, nutnou kvalitativní složkou se nyní stal i důraz na účelnost. Lidovému umění totiž v minulém století - zároveň se ztrátou anonymity tvůrce - začalo hrozit nebezpečí uměleckého samoúčelu, jež se projevovalo vzrůstající dekorativností, barevností, někdy až tvarovou předimenzovaností, čímž byla porušena předchozí vyváženost barvy, tvaru a motivu.
Je zde třeba připomenout, že lidová řemesla se už v 1. polovině minulého století neobešla bez pomoci podporujících institucí, jakými byla Moravská ústředna pro lidový průmysl, Artěl a Družstvo práce. Po 2. světové válce pak vzniklo ÚLUV, jež zajišťovalo spolupráci školených výtvarníků s lidovými tvůrci. Jeho výrobky byly po dlouhá desetiletí prodávány v síti podejen Krásná jizba, jež pokrývala území celého bývalého Československa. Během krátké doby na počátku devadesátých let se však tato síť rozpadla a pro ÚLUV nastaly problémy s odbytem. Hrozilo nebezpečí, že zcela zmizí některé unikátní výrobky a celé pracovní postupy, jež nemohou přežívat samy o sobě, ve spojení s další lidovou výrobou však mají šanci nalézt nové uplatnění v bytové a oděvní kultuře. Po definitivním zániku ÚLUV v polovině 90. let pak vzaly za své i mnohé z dílen a tvůrčí štafetu začali přebírat absolventi uměleckoprůmyslových škol.
Jako nový impuls pro záchranu uměleckých řemesel začalo od roku 2001 Ministerstvo kultury udělovat každoročně maximálně pěti tvůrcům titul Nositel tradice lidového uměleckého řemesla, a to v oborech keramiky, pletiv, dřeva, vyšívání, modrotisku a kovářství. Díla takto oceněných umělců pochopitelně nalezneme na této výstavě, jíž možná více než jiným přísluší přívlastek inspirativní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
