Do nitra touhy: Boris Gibé proměňuje šapitó na Štvanici v fascinující anatomické divadlo

Inscenace Anatomie touhy francouzského tvůrce Borise Gibého zve diváky do netradičního prostoru, inspirovaného anatomickými divadly z období osvícenství, kdy se evropská společnost začala systematicky zabývat studiem lidského těla. Boris Gibé tak navazuje na předchozí projekt Absolu, se kterým v Praze na festivalu Aréna vystoupil v roce 2018. Pokračuje tak i jeho výzkum vztahu mezi divákem a prostorem, ve kterém se nachází a způsobem, jakým my jako diváci vnímáme obrazy na jevišti.

„To, co mě na tomto představení zajímá, je zpochybnění divákova pohledu shora. Divák se nachází nad tím, co je inscenováno, ale zároveň je součástí kruhového uspořádání. Chtěl jsem spojit jednak družnost a blízkost diváků v kruhovém prostoru a zároveň zachovat jakousi ‚magickou krabici‘. Scénografie této inscenace je inspirovaná anatomickými divadly určenými k pitvám. Fascinovaly mě anatomické voskové modely, takzvané anatomické Venuše. Byly to lidské modely v životní velikosti, které bylo možné otevřít a vyjmout z nich jednotlivé orgány. Proč právě Venuše? Pravděpodobně proto, že představovala ideál krásy, možná i plodnosti. Zároveň nebyla vnímána jako útok na náboženství a nebyla považována za příliš pornografickou. Byla tedy přijatelným obrazem. Ale právě to mě zaujalo: ženské tělo jako objekt mužské touhy v prostředí, kde byli pouze muži. To je otázka, která podle mě neztratila aktuálnost,“ říká autor a protagonista novocirkusové inscenace Boris Gibé.