Do ideálního světa se všichni nevejdeme. O Nové Atlantidě sní na Nové scéně Národního divadla
Pro titul Nová Atlantida se režisér a autor Jiří Adámek inspiroval stejnojmenným filozofickým esejem anglického filozofa 17. století Francise Bacona z roku 1627. V inscenaci, která vychází z jeho nové hry, si proto Jiří Adámek společně s herci kladou otázky, které se týkají našich představ a vizí ideální společnosti, ideálního světa.
Jazykem finančních magnátů, kybernetických proroků, inženýrů, manažerů i aktivistů hovoří nová hra Jiřího Adámka Nová Atlantida. Po inscenaci Po sametu uvedené v listopadu roku 2014 se režisér Jiří Adámek vrací na jeviště Nové scény Národního divadla. Ani tentokrát se nevyhne zamyšlení nad společenským děním ve vztahu ke zbytku světa. Nová Atlantida představuje vizi dokonale fungující společnosti. Podle Jiřího Adámka jsme ale ztratili schopnost rozumět a žádná nová vysněná Atlantida se na obzoru nerýsuje.
Každý vnáší svou vizi i víru a nikdy se nic s ničím nepotká. A my pak zůstáváme zahlceni množstvím různých světonázorů, prohlášení a deklarací a nic z toho nakonec neplyne. Tyto světonázory deklamují různé typy a charaktery – je tam velký obhájce liberální demokracie a proti němu aktivistka, která má pocit, že si ničíme planetu a nechává nás to lhostejnými. Pak je tam další postava, která má techno-optimistickou vizi, že osídlíme Mars, a pak už se objevuje i populista a domobranec, je tedy evidentní, že my se současné „zahlcení“ snažíme v inscenaci zachovat.
Jiří Adámek
Inscenace si neklade za cíl odpovídat na otázky, které se týkají vývoje a směřování společnosti. Její tvůrci spíše chtějí podat široký úhel pohledu na ideje a tendence, které současnou společností hýbou.
Součástí ideálního světa u všech utopistů – od Platóna až po Bacona – je fakt, že do ideálního světa se nevejdou všichni. To dnes pozorujeme také. Řada z nás má představu o ideálním světě, ale ten svět je ideální pro nás, potom pro nějakou skupinu okolo nás, ale už ne pro další lidi, kteří mají zase svou ideální představu světa. Střetnutí koncepcí ideálního světa bylo východisko pro naši inscenaci.
Jan Tošovský
Julian Assange, Donald Trump nebo Noam Chomský, jejich promluvy v inscenaci zazní. Na jevišti se tak pohybují i postavy zobrazující známé a mnohdy kontroverzní osobnosti, které ovlivňují celosvětové politické dění.
Čtěte takéPusťte Donnu k maturitě! Podivný vkus „devadesátek“ oživují ve Studiu Palm OFF
Jiří Adámek ve svých hrách využívá primárně nedivadelních dokumentů, jako jsou novinové články, sociologické studie, či filozofické eseje. Inspirací mu je také každodenní život, tedy výpovědi a reakce lidí, které potkává a jejichž hovory odposlechne. Výsledné dílo je pak freskou proslovů a výstupů.
Odehrává se to na formální garden party, jsou tam dospělí s dětmi – a nám tam skutečně běhají děti. Vtip je v tom, jak se proměňuje vztah dospělých k dětem už jen kvůli tomu, že se dospělí čím dál víc noří do svých politických obsesí. Normální život, který můžou mít po boku svého dítěte tak pomalu odpadá a už se jen motají v konfliktech na úrovni politiky.
Jiří Adámek
V inscenaci Nová Atlantida účinkuje 8 herců, mezi nimi i Vladimír Javorský, Magdalena Borová, Pavel Smolárik nebo Taťjana Medvecká. Inscenace je zasazena do minimalistické scénické výpravy, které dominuje malá zahradní chatka bílé barvy. Horizont rozlehlého jeviště nové scény tvoří černé plátno vypnuté do půloblouku, které proměňuje svou barevnost pomocí světel.
