Do Čajovny přijíždí Košičan

02810820.jpeg

27. ledna od 19.00 se hodinová vltavská Čajovna promění v noční rozhlasový pořad pro „osamělé, opuštěné a neúspěšné“ posluchače. Členové divadla VOSTO5 Ondřej Cihlář a Petr Prokop ve spolupráci s režisérkou Johanou Švarcovou převádějí do rozhlasové podoby své divadelní představení Košičan.

Název autorského představení Ondřeje Cihláře a Petra Prokopa upomíná na železniční spoj Košice-Praha, ve skutečnosti jde ovšem o „rozhlasovou noční jízdu“ moderátora Pavla Pláteníka (Ondřej Cihlář) a jeho stálého hosta, příbramského herce Karla Krautgartnera (Petr Prokop). Ostřílení provinční bardi neúnavě pouštějí do éteru především plno pohody, pěkných písniček, zajímavého povídání, aktuálních zpráv i zábavných soutěží o hodnotné ceny. A samozřejmě vybízejí posluchače, aby se s ostaními podělili v živém vysílání o své životní příběhy. Autoři Košičanu se nepokrytě baví nejrůznějšími klišé, která se z rádií denně linou, a v duchu poetiky, jež je sdružení VOSTO5 vlastní, tato klišé dovádějí ad absurdum.

Premiéra inscenace s názvem Košičan se odehrála v divadle Minor v roce 2004, vystupovalo v ní 8 účinkujících a princip rozhlasového vysílání v ní tehdy ještě zcela chyběl. Od té doby prošel původní koncept mnoha proměnami, což odráží i trojka v názvu současné verze - Košičan 3, se kterou Ondřej Cihlář a Petr Prokop stále (i když už ne tak často) úspěšně vystupují. Postavy moderátora Pavla Pláteníka a herce Karla Krautgartnera v Košičanu vykrystalizovaly především z momentální improvizace a dnes už žijí svým životem, o čemž svědčí i fakt, že volně přecházejí do dalších projektů divadla VOSTO5, například do pravidelné talkshow Kupé V lese.

02810819.jpeg

Vedle Pavla Pláteníka a Karla Krautgartnera hrají Ondřej Cihlář a Petr Prokop na jevišti také všechny ostatní postavy hry. To se v rozhlasové verzi změní, do hereckého obsazení přibyli herci Marie Ludvíková a Leoš Noha jako posluchači Jarmila T. a Standa Pleskot. Zvukový design obstaral Matouš Godík s mistrem zvuku Tomášem Gsöllhoferem. Dramaturgie Renata Venclová, režie Johana Švarcová.

Proměnu divadelního Košičanu 3 v rozhlasový Košičan režijně zaštiťuje herečka, hudebnice a performerka Johana Švarcová, členka sdružení Rádio IVO a LÁHOR/Soundsystem, s nimiž se dlouhodobě věnuje imrpovizaci (v případě Rádia IVO improvizované rozhlasové hře). A protože hodinový Košičan vyplní celou Čajovnu a na obvyklou debatu s tvůrci už čas nezbude, nabízíme rozhovor s režisérkou alespoň v písemné podobě:

02810822.jpeg

Jaký máte vztah k divadlu VOSTO5, od kdy znáte jejich představení, která inscenace případně patří k Vašim oblíbeným a proč?Divadlo VOSTO5 znám více než deset let. Pamatuju si, že poprvé jsem je potkala na festivale v klubu Mlejn. Já jsem tam hrála s divadlem DNO, bylo to jedno z mých prvních účinkování v Praze, hodně jsem si od toho slibovala. Kluci tenkrát hráli představení Sniezska, které pro mě bylo formující stejně silně jako Sdružení extrémního folkórního souboru Krása. S divadlem VOSTO5 jsme se pak několikrát do roka potkávali na festivalech, soutěžích nebo jsme se navzájem zvali do svých měst. Dokonce mám pocit, že jsem s nima jednou hrála, pokud si to nepletu, celou dobu jsem stála na kraji pódia a v ruce jsem držela triangl. Důvod mého hostování byl ten, že zapomněli věšák. Pro mě jsou nezapomenutelná představení Sniezka, Košičan a Zahrádkáři. Košičan je něčím dost podobný Rádiu IVO, i když VOSTO5 pracují víc s parodií a čistým humorem.

Kdy Vás napadlo převést Košičana do čistě rozhlasové podoby?Já jsem v létě přemýšlela o tom, že bych si ráda zkusila zpracovat hru, kterou nevymýšlím já. Chtěla jsem si projít zkušeností, kdy mám od scénáře odstup a můžu se plně věnovat režii a zvukové dramaturgii. Potkala jsem Ondru Cihláře a on se mě ptal, jestli by byla nějaká cesta, jak z Košičanu udělat rozhlasovou hru a odvysílat ji ideálně na Vltavě. Říkala jsem mu, že se o tom pobavím s dramaturgickou sekcí v rozhlase.

02812978.jpeg

Jaké nejvýraznější změny přinese oproti divadelní verzi přenos do rozhlasu? Hrozně se mi chce odpovědět, že nejvýraznější změna oproti divadlu je, že kluci nebudou vidět. Ale to už jsme v začarovaném kruhu tohoto vtipu. Myslím, že v tomto případě je zajímavý proces, kterým jsme prošli. Trvala jsem na tom, že kluci musí sepsat představení, tak aby to byl scénář. Chtěla jsem aby byli výhradní autoři. Protože hru hrají už 8 let a různě se jim dotváří a během představení improvizují, rozhodla jsem se, že nejužitečnější bude představení natočit. Kluci uspořádali mimořádné představení v Café v Lese a zvukař Matouš Godík ochotně pomohl se záznamem. Materiál jsem s klukama sestříhala, abychom se dostali s časem do 60ti minut. Sestříhaný materiál jsme předali takové šikovné slečně a ta ho slovo od slova přepsala. Následně si to opět vzali na doupravení Renata Venclová a Ondra s Petrem.

Podle čeho jste do projektu obsazovali další účinkující?Aby byli kompatibilní s hlavními účinkujícími. Ondra s Petrem jsou neherci, ale jsou vlastně už tak zkušení neherci, že v té jedné poloze, která je jim vlastní, jsou naprosto autentičtí. Marie Ludvíková je geniální herečka a nemusíme se bavit o tom, jestli je nebo není kompatibilní. Marie je. Standu měl původně hrát Miroslav Krobot, který to ochotně přislíbil, ale nakonec odřekl, kvůli generálním zkouškám v termínu natáčení. Druhým adeptem byl Cyril Drozda, se kterým jsem se sešla v Brně, abych ho zasvětila do poetiky a předala mu nahrávku se zkráceným záznamem představení. Jenomže Cyril den před natáčením volal, že má akutní virózu. Během natáčení při společné diskuzi jsme dohodli náhradu - Leoš Noha. Do inscenace se vpravil bez problémů, celkově bych to shrnula, že jsem se všemi herci velmi spokojena a že všechno je, jak má být.