Dny evropského filmu
V Praze skončil a Brně nyní probíhá devátý ročník přehlídky nových filmů ze zemí Evropské unie. Valná většina z nich se do české distribuce nikdy nedostane, jak praví skutečnost minulých ročníků. Tím spíš se ale vyplatí jít se na ně podívat. Já jsem si na festivalu například našel svého bezkonkurenčního oscarového favorita.
Pražská část festivalu startovala Italštinou pro začátečníky (L. Scherfig, 2000), dánským hitem známým z Febiofestu. Je to hravá komedie o několika lidech, kteří chodí na kurz italštiny, i když ta je sama o sobě moc nezajímá. Film se nepokouší o nějak hluboký ponor, sotva stíhá vykreslit dušičky šestice hlavních postav. Ale pobaví a nenápadně ukazuje na potřebu respektovat a mít rád lidi okolo sebe. Kategorie inteligentní zábava, kde vás nikdo nenutí se smát ksichtům v parukách a kopání do prdele. Film byl natočen v rámci pravidel manifestu Dogma '95.
Fantastickým snímkem, pro mě jednoznačně nejlepším, byla na festivalu Země nikoho (fr. - it - slov. - VB - belg. koprodukce, 2001) režiséra Danise Tanovice. Hořká komedie o setkání nepřátel mezi bosenským a srbským zákopem, o tom, jak se v pásmu nikoho všem motají evropské "bezpečnostní" síly a novináři, má podle mého názoru nárok proměnit svou nominaci na Oskara za zahraniční film snad více než Amélie z Montmartru. Všechny zúčastněné strany dojdou svého dílu zesměšnění, které se zvrhne v lítost z krutého konce se stejnou beznadějí, jakou máme v realitě. Opravdu už nemá cenu hledat toho, "kdo začal" a "kdo za to může". Mina, zvaná skákavá, stále leží přimáčknutá lidským tělem k zemi a je připravena vybuchnout, jen co se nad ní něco pohne. Pyrotechnik s tím nic neudělá a kamera se vzdaluje.
Britský film Kena Loache Chléb a růže byl především svým odborářským tématem magnetem pro levicové publikum. Nedostavilo se ho příliš mnoho, alespoň v poměru ke slušnému průměru festivalu. (Loni podle organizátorů celkem 22 000 diváků.) Film sám o sobě ví, že nesmí být manifestační agitkou, ale spíš neví, čím být má.
Specialitkou nesoutěžního festivalu byla při jeho pražské části panelová diskuse o specifikách evropské scenáristiky. Bohužel pekelně plytká. Alice Nellis, Juraj Jakubisko ani německá režisérka Immogen Kimmel (její komedie o ženském sumo Tajný spolek byla na festivalu k vidění) nic nevymysleli. Tím méně usměrňovatel diskuse Václav Marhoul, který navrhl na základě naprosto "konečné řešení": americký tlak je prý způsoben společensko-ekonomickou převahou USA (pozor, objev!) a Evropa by se měla bránit: 1. v Evropě najít společná témata a prostředky, ale při tom za 2. neztratit regionální specifika a za 3. naučit se své filmy distribuovat, nejlépe silnou celokontinentální sítí. (Pozor, je to příliš jednoduché!)
Mnohem větší práci než plky tedy samozřejmě odvedla přehlídka filmů sama, doprovázená v katalozích zajímavou specialitkou: kontaktem na majitele práv a producenty. Pokud byste si chtěli například objednat mnohokrát oceněný švédský film Báječné léto, tak na e-mailu annakarin@trust-film.dk nebo na tel.: +4536868788.
Dny evropského filmu - Festival filmů ze zemí evropské unie. Pořádá vyslanectví a kulturní instituty zemí EU, Delegace EU v ČR, hl.m. Praha, MK ČR. Uvedeno 33 filmů a série krátké tvorby. Mimo jiné například 3 česká díla, 7 filmů s francouzským podílem, 5 s německým.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
