Dlouho hledám tóny a většinou skončím u ticha, říká skladatel Martin Smolka. SOČR zahraje jeho novou kompozici Presto e lento
Rozhlasoví symfonici uvádí v premiéře novou kompozici Martina Smolky. S autorem mluví Michaela Vostřelová.
„Je pravda, že jednu linii v mé práci tvoří odedávna touha po úplném hudebním spočinutí, po nekonečném hudebním kontinuu, po totální monotónnosti, jež vtahuje dovnitř, do hloubi,“ to říká o své hudbě skladatel Martin Smolka. Bude taková i jeho nová skladba, kterou napsal pro Rozhlasové symfoniky?
„Mně to tak zkrátka vychází,“ říká Smolka. „Hledám. Když píšu, tak dlouho něco hledám. Sbírám motivy, přemýšlím, jak by mohly působit dohromady a většinou to skončí u nějakého toho ticha. Někdy mě napadá, že prostředí koncertního sálu je skvělá možnost utéct hlučnému světu, který mě každou chvíli zraňuje hlukem, zatroubením, něčím, co drásá moje uši.“
Nová kompozice napsaná pro SOČR zazní na koncertě v pondělí 5. prosince a na Vltavě ji můžete slyšet v rámci přímého přenosu. „Bude tam ztišení, ale nejen to. Bude tam uličnická nota, trochu divoká. Není to klavírní koncert, ve kterém by pianista byl v roli hrdiny, který umí spoustu závratných kousků, i když Nicolas Hodges by je uměl. Rád hledám zvuky, které jsou úplně nové a zároveň něco připomínají, je v nich nějaké déjà vu, a o něco podobného jsem se pokusil i tady,“ uzavírá autor.
Nejposlouchanější
-
John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka
-
Johann Nepomuk Nestroy: Talisman. Jiří Langmajer jako Titus ve frašce vídeňského klasika
-
Petr Placák: Fízl. Exkurze do doby, kdy byla obhajoba osobní svobody trestným činem
-
Petr Chudožilov: Lahvová pošta. Záblesky svobody na dně půllitrů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.