Divoké včely

17. prosinec 2001

Nový český film Divoké včely zavádí diváka na jednu ze ztracených vart, jakých je u nás pořád víc, než tušíme. Nikoli pouze odlehlé a chudé konce kraje země, ale také izolované lidské existence, samoty duše.

K dobru autorského snímku režiséra a scenáristy Bohdana Slámy přičtěme, že se snaží proniknout do složitého organismu obce, do rytmu jejích všedních dnů i svátečních večerů, do nitra lidí, kteří tu žijí svůj na první pohled jednoduchý, ve skutečnosti však zranitelně křehký život. Vždyť i z kiosku uprostřed vsi se lze vydat za nadějí. Při každodenní dřině v lese zakopneme o životadárný humor. Mladičký dělník po večerech dokáže svobodně brouzdat vesmírnými dálkami a toužit po lásce tak silně, že přemůže i "Majkla Džeksna"...

Logo

O tom všem jsou Divoké včely, svým pocitovým světem možná trochu připomínající Návrat idiota Saši Gedeona. Přinejmenším úpornou a přitom neokázalou opravdovostí, důrazem na důležitost "malých" věcí, tichých hnutí a pnutí mezi lidmi i uvnitř nich. Slámova poetika je ovšem o poznání drsnější, přinejmenším o zvolené prostředí, v němž se příběh protagonistů odehrává. Možná je v něm i trochu víc bezútěšnosti, především té vnější - nikoliv však beznaděje. Všichni tu sice žijí ve stísněných podmínkách, panuje v nich však blahodárný vnitřní neklid. Touží, snaží se, věří, že právě oni se vymaní z bezútěšného prostředí nebo se v něm naučí smysluplně žít.

Divoké včely, bohatě zalidněné různými typy a týpky, vlastně nemají hlavního hrdinu v konvenčním slova smyslu. Nicméně z houšti vesnice záhy vystoupí výrazné postavy, které pak udávají tón celého filmu: prodavačka Božka, její matka Lišajová, Kájova babička, "Džeksn" Lada. Je to i zásluhou vynikajících hereckých výkonů Tatiany Vilhelmové, Zuzany Kronerové a Pavla Lišky. Film je snímán v tlumených barvách sychravého pošmourna, které se však dokážou v klíčových okamžicích podivuhodně rozsvítit.

Logo

Škoda, že postava zasněného Káji, u níž to vypadalo, že bude filmu dominovat, je méně podpořena výkonem (neherce) Zdeňka Raušera. Ani jeho otec nenaplňuje, co na počátku naznačoval: "zneuznaný" mu v plné síle, který se ani nepokusí přeskočit svůj nepříliš náročný Rhodus, například komunikovat s vlastními syny, případně je, či jiné, motivovat k něčemu pozitivnímu. Mohla to být zajímavá, ne-li klíčová postava. Nicméně - celkový dojem ze Slámových Divokých včel je přesvědčivý a osvěžující.

autor: Apolena Grossová
Spustit audio