Divná doba

"Divná doba" - šest různě rozsáhlých povídek - je skutečně fascinující četbou, jakkoliv se v ní nic ohromujícího neděje, totiž aspoň do té doby, než banalizaci všednosti, jak ji Duteurtre jazykem hodným obdivu popisuje, začneme vnímat v její jakoby neodvratitelné tragičnosti. Ta však nikde nepostrádá poezii, ba ani humor, jako třeba hned v jediné čistě pařížské povídce s názvem "V sanitární kabině", kdy se mladý Francois ocitne uvězněn v jednom ze stovek zcela automatizovaných veřejných záchodků, aby pak, když čidla dveří začnou opět fungovat, spatřil svět ve stejně čisté a osvobozující podobě, v jaké se nalézá sám. Všech pět zbývajících povídek však Duteurtre situoval na venkov, kam jeho Pařížané prchají před nudnou stejností a unifikací velkoměstského života a kde ve vzpomínkách a snech hledají útěchu i útočiště. Brzy jsou vyvedeni z iluzí. Stejnost vztahů, hovorů, odívání, stejnost a uniformní charakter civilizace a kultury zachvacuje i rodné vesnice, takže jedna postava z povídky Krávy a krocan shledává krásu a útěchu už jen v krávě na polích podél jiskřivého moře. A v povídce "Pláž u Le Havru" jiná postava už jen rezignovaně konstatuje: "Mezi řasami plavaly bramborové hranolky a v rákosí se vršily útesy nedopalků... Šaty, auta, rozhovory, jsou si od jednoho konce na druhý dnes podobnější než kdysi." Vrcholnou povídkou je "Chráněná krajinná oblast", varovný obraz vesnice, která se vydala k dobrodiní supermarketů, bohatství, šancí na úspěch a společenských rituálů, a to až k sebezničení. Za takových okolností už pak neúspěšný filmař Lionel z povídky "Jako ve filmu" neváhá a zklamán vším volí raději riskantní noční jízdu s opilými svatebčankami za volantem zpět do Paříže, zatímco z kazety autorádia neustále lká pop-hvězda Patrick Pruel píseň o prohraném životě.

Divná doba|foto: www.kosmas.cz

Benoit Duteurtre nejenže vypráví osobitým a vybroušeným jazykem, ale za společenskými rituály, elegantními party, vztahy bez vroucnosti a upřímnosti, za hovory o ničem a za banalizací všednosti odkrývá prázdnotu, která v jeho pojetí zachvacuje celou planetu. A to ho děsí. Možná, že dokonce ústy jedné své postavy hovoří sám za sebe: "Celkem vzato, mám všechno, co je potřeba ke štěstí: umírněnou zemi, stabilní politický režim, vysokoškolské vzdělání a slušně placené zaměstnání. Mám kritického ducha a úzkost ze zahálky. Naučil jsem se být zdvořilý a pěkně se chovat u stolu. Jsem obrazem své doby." A přece všechny postavy, které Duteurtre vytvořil, jako by mu na takové přiznání kladly tu nejdůležitější otázku: "Proč tedy nejsi šťastný?" A o to koneckonců v povídkové knížce Divná doba jde. Je to avšak otázka, které se po jejím přečtení nevyhneme ani my.

Recenze Věroslava Mertla

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.