Divadlo (opět) žije! Živou kulturu zjevně postrádali všichni

7. červen 2021

Druhá polovina května přinesla dlouho očekávané rozvolnění. Divadla po celé České republice se tak mohla nadechnout a konečně otevřít.

Radost ze setkání naživo – tak by se dal stručně charakterizovat první večer v Azylu78 nazvaný Kabaret Pot a Lesk aneb Azyl pro všechny druhy umění. Krásné, zvenku světlé, uvnitř tmavé šapito na pražském Výstavišti mohli zájemci poprvé navštívit v úterý 25. května. V následujících měsících se zde představí různé soubory, seskupení a tělesa, nejen s novým cirkusem, ale i s tancem, koncerty nebo činohrou (například Divadlo pod Palmovkou, Činoherní klub či Letí).

Zahájením provázeli přední muži Cirku La Putyka – principál Rosťa Novák ml. a Jiří Kohout a neslo se v pohodové atmosféře. Stan se „dal“ do pohybu, zněla hudba, nechyběly ukázky akrobacie, skoky na trampolíně nebo žonglování, humorné hlášky a spousta slov díků. Zmínění tvůrci (doplňme k nim ještě ředitele Jatek78 Štěpána Kubištu) spolu se svými kolegy v uplynulém období prokázali ohromnou kreativitu a nadšení. Neváhali vyrazit ven a vystupovat, kde se dalo. Právem získali ocenění Divadlo roku 2020.

Na Výstavišti Praha Holešovice vyrostlo šapitó Azyl78, kam se přestěhuje scéna Jatka78 a poskytne zázemí mnoha divadlům a souborům i další živé kultuře

Divadlo X10 uvedlo svou novinku Mezní stav – „environmentální grotesku“ Anny Smékalové a Barbary Herz, která se také zhostila režie. Spolupracovali na ní různí odborníci, zejména entomologové. Vydařená inscenace s různorodými přírodovědnými informacemi často připomínala scénický esej. Rozjetou zábavu nabídla pouze v části z kuchyně, kde se smažili červi. Pasáže o chemikáliích a otravě přírody nebyly zrovna dvakrát radostné, o to víc však zapůsobily. Tvůrci rozehráli různé prostory (v jednom dokonce vytvořili fantastický les – výprava je dílem Jany Hauskrechtové). Za zvláštní pozornost pak stojí výkon herečky a performerky Jany Kozubkové.

Premiéru Ať vejde ten pravý ve Švandově divadle nastudoval Jan Holec. Dramatizace románu švédského autora Johna Ajvide Lindqvista se na smíchovském jevišti bohužel dotkla severské temnoty jen zlehka, nejlépe z celého příběhu vyšla upírka ztvárněná talentovanou Denisou Barešovou. Publikum se dočkalo vraždění, ale také lásky a v závěru snad i naděje. To vše v dobře vymyšlené scénografii Jána Tereby, která evokovala šedé sídliště. Přestože můj šálek to zrovna nebyl, věřím, že někomu o generaci mladšímu by se tento počin zamlouvat mohl.

Divadlo v Celetné, Terasa

Divadlo v Celetné sáhlo po známé hře Terasa (její autor, francouzský scenárista a dramatik Jean-Claude Carrière, zemřel letos v únoru). Výborně napsaná komedie plná absurdních situací v přesvědčivé režii Filipa Nuckollse je zárukou příjemně strávených chvil na konci dne, mimo jiné s vynikajícími herci Janem Medunou a Markem Pospíchalem.

Prakticky na všech místech, která jsem během několika dnů navštívila, vládla velmi dobrá nálada – jak v hledišti, tak mezi účinkujícími. Živou kulturu zjevně postrádali všichni. Ačkoli se umělci snažili využívat online prostor a streamovat, zcela zřetelně se potvrdilo, že divadlo bez diváků zkrátka není skutečné divadlo.

autor: krs
Spustit audio

Související