Divadlo má být dobrá huspenina. Jiří Jelínek vytváří originální inscenace pro dětského diváka

S divadlem začínal v ochotnickém divadelním souboru Jesličky, slavné líhni svérázných umělců, která vznikla při královéhradecké ZUŠ Střezina v roce 1991. Dalším krokem na Jelínkově cestě (s) divadlem bylo založení nezávislého alternativního souboru DNO, ve kterém se sešel s dalšími královéhradeckými herci, hudebníky a výtvarníky.

Máme-li děti za hlupáky, mají ony za hlupáky nás. Divadlo Polárka děti bere jako rovnocenné partnery

• Upravit
• Smazat

Tvůrci brněnské scény chtějí s dětskými diváky sdílet zážitky. Nabízejí inscenace pro děti všech věkových kategorií a své publikum ze zásady nepodceňují.

„Hradec Králové má schopnost nadchnout se pro tak trošku magory, je to taková klidná hladina a když se na ní udělá malá vlnka, všichni řeknou Jů! a jdou se na to podívat. To se třeba v Brně nestane,“ neskrývá Jiří Jelínek svou náklonnost k Hradci jako městu kultuře navýsost otevřenému.

Právě tam tvorba a osobnost Jiřího Jelínka zaujala Vladimíra Morávka, který mu následně nabídl, aby vedl Malou scénu Husy na provázku. Na brněnské scéně strávil Jiří jako režisér a herec celkem pět sezón.

Koho má bavit divadlo pro děti?

Inscenace určené dětskému divákovi Jelínka zajímaly odjakživa, i když podle jeho slov např. souboru DNO se hraní pro děti moc nedařilo. Prý to bavilo interprety, ale diváky moc ne.

„Divadlo by mělo být adekvátní dětskému divákovi. Hraje-li se pro dvouleté děti, mělo by to obsahovat např. vtipy, kterým takhle malé děti rozumějí, a které zároveň baví herce,“ popisuje Jiří Jelínek svůj postoj k tomuto oboru.

Pokaždé chci, aby divadlo byl kompilát hudby, výtvarna, loutek a herců, které by to hlavně mělo bavit – taková dobrá huspenina.

Podle něj je situace na českých scénách, hrajících pro dětské publikum, velice optimistická. Kvalita jejich inscenací je čím dál vyšší, což prý úzce souvisí se zodpovědným a nadšeným přístupem tvůrců a zástupců uměleckého vedení: „Berou to vážně. Opravdu chtějí divadlem něco říct, za každým tím představením je jasné sdělení.“

Dotýkat se fantazie. Divadlo Lampion věří v loutkovou podívanou pro celou rodinu

• Upravit
• Smazat

Lucie Radimerská a Matouš Danzer přišli na Kladno v minulé sezóně. Mají v plánu vyvrátit předsudek, že loutky jsou určené pouze dětem, a věří ve stálý herecký soubor.

Inscenace v režii Jiřího Jelínka pojí několik společných znaků: vyskytuje se v nich velké množství živé hudby, obvykle vytvářené herci přímo na scéně, oplývají svérázným humorem se zálibou v bizarnostech a nejrůznějšími způsoby používají loutky, které jsou často dílem Jelínkovy pravidelné spolupracovnice, výtvarnice Báry Čechové.

„Loutky mám moc rád, částečně je to hradeckým patriotismem – ‚drakovské‘ inscenace Jiřího Krofty si nesu v sobě jako ikonické… ale snažím se k používání loutek přistupovat zodpovědně. Nejdůležitější je vždycky otázka Proč? Proč má být v divadle loutka použita,“ přibližuje Jelínek.

Svět podle Fagi

Jiřího Jelínka ovšem nezajímá pouze divadelní jeviště. Kromě hraní, režírování a občasného vytváření divadelních scénografií je také kreslířem. Před několika lety vytvořil černobílou kreslenou postavičku Fagi – zachmuřenou pubertální holčičku, která si podle slov svého stvořitele žije svým vlastním životem.

„Zjistil jsem, že Fagi je takové mé zlé alterego, něco jako katalyzátor. Často zjistím, že to, co já bych nikdy neřekl nahlas, ona bez rozpaků vypustí z úst.“ V komiksovém stripu, nutno dodat.

Fagi existuje nejen na papíře, stala se i divadelní postavou, ať už v Jelínkových standupových výstupech, nebo v inscenaci Svět podle Fagi, kterou Jelínek vytvořil spolu s kolegy z Divadla DNO v roce 2010.

Bombarďák – navýsost živé hraní (si)

Kde ještě můžeme potkat Jiřího Jelínka? Například na koncertních pódiích leckde po republice. Spolu se svými kolegy Michalem Daleckým, Filipem Nebřenským a Matějem Pospíšilem tvoří soubor Bombarďák – hudební uskupení, které můžete slyšet na řadě hudebních i divadelních festivalů a které lze zařadit mezi kapely jako je Kašpárek v rohlíku nebo Nedloubej se v nose, tedy kapely, které hrají především dětem (a jejich dospělému doprovodu).

„Na prvním místě je nutnost, aby ty písničky bavily nás interprety, podle mě tahle muzika nejde dělat na zakázku,“ popisuje Jelínek spontaneitu psaní hudby pro děti.

Kapela Bombarďák momentálně připravuje nahrávání další desky (s pracovním názvem Zelený čtvrtek) a objíždí republiku s koncerty plnými divokých písní a ztřeštěných tanečků.

„Na hudbě pro děti je oproti divadlu osvobozující, že interakce s publikem je úplně otevřená. Na nic si nehrajeme, my prostě jen hrajeme muziku. Dokonce jsme vzdali i ‚kostýmovou kázeň‘ – je to prostě živé hraní.“

Celý rozhovor včetně hudebních vložek z představení Jiřího Jelínka si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé. Ve druhé části vás pak hudení dramaturg Petr Dorůžka seznámí se svým hudením výběrem v podobě afrických rytmů: