Divadelní Luhačovice

21. srpen 2003

Každý z vás by tu krásnou vidinu přijal. Tropický žár se rozlévá všude po krajině okolo, ale vy se procházíte ve stinném údolí pod vznosnými horskými stromy. Navíc všemi směry je voda, léčivá a svěží, tryskající ze země i proudící v potoce. Kde se tato představa může uskutečnit? V secesních východomoravských lázních, které se na konci prázdnin přejmenují na Divadelní Luhačovice.

Tady si mezi 26.-30. srpnem dlouhé lázeňské procházky po kolonádě s pohárky v rukou můžete doplnit pravidelnými večerními představeními. Přehlídka komorní divadelní tvorby tu nebude poprvé. Už popáté se totiž otevřou brány jedné z kulturních akcí, která neustále udržuje dobré česko-slovenské vztahy. V tom mají samotné Luhačovice už dlouhou tradici z dob, kdy tady po zarostlých pěšinkách chodil Leoš Janáček, lázně spravoval dr. Veselý a stavěl je slovenský architekt Jurkovič, všichni slavjanofilové. Navíc účastníci pravidelných střetnutí pod Javořinou nebo ve Filipovském údolí na česko-uherských hranicích ke konci 19. století.

Dnes, v celkově jiné situaci se tu často střetávají staří známí, většinou divadelní profesionálové. Festival ale z větší části nezařizují odborníci. O jeho fungování se především starají studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulty multimediálních komunikací pod vedením Mgr. Vojtěšky Kupcové. Ti mají festival vlastně jako součást školní praxe, což je pro ně jistě velký přínos do budoucí činnosti. Prezidentem přehlídky je pražský herec Miloslav Mejzlík. Panuje tu ale moc pěkný zvyk, že festival má pravidelně kmotru a čestného hosta (slov. krstnú mamu). Letošní rok se jimi konečně stane Věra Galatíková, která po zdravotních problémech tuto novou roli mohla přijmout.

Kmotrou  letošního ročníku festivalu  bude Věra Galatíková

Minulý rok se přehlídka zaměřila trochu více na slovenskou tvorbu. Kromě českých divadel sem přijelo Divadlo Andreje Bagára z Nitry s inscenací Náměstí, ve kterém excelovali Adéla Gáborová a Jozef Déczy a divadlo a.ha s klasikou Eugene O´Neilla Den do noci (u nás známo pod názvem Cesta dlouhým dnem do noci), ve kterém sklidila rolí Matky ovace "krstná mama" 4. ročníku Zuzana Krónerová. Tento rok se ponese více v duchu českého a moravského divadelnictví. Kdo tedy vystoupí v Lázeňském divadle v Luhačovicích? Už v úterý 26. srpna vystoupí Spolek sešlých s Commedií dell´arte aneb Konec šejků v Čechách. Ve středu 27. se na scéně objeví Evžen Oněgin, celkově to představení Činoherního klubu v Praze. Zrodilo se ale už na půdě brněnské Marty pod vedením nadaného režiséra Martina Čičváka za dramaturgie Jiřího Starého. Moderní překlad ruské klasiky mladým hercům, studentům a teď už absolventům JAMU umožnil pojetí blízké jim i současným divákům. Text byl velmi upraven ve prospěch logiky. Vše v něm tedy z příběhu unuděného městského mladíka spěje k příliš jasnému, romantickému závěru, je to zahráno ale s velkou naléhavostí a profesionalitou.

Ve čtvrtek 28. srpna se v jedné z rolí představí samotná kmotra letošního ročníku festivalu. V inscenaci Skleněného zvěřince poměrně nedávno otevřeného Švandova divadla v Praze bude hrát, jak jinak u kmoter, roli Matky Věra Galatíková. Tennessee Wiliams napsal hru o nemožnosti se odpoutat od svého domova, i kdyby byl jakkoliv malý. Anebo právě proto. Uzavřený, křehký svět s výrazným ženským vlivem ovlivňuje všechny protagonisty, až se stávají duševní podstatou blízkými skleněným zvířátkům ve vitríně. Skvělá příležitost pro psychologické komorní herectví. V pátek 29. budou v Lázeňském divadle očekáváni hosté ze Slovenska, konkrétně Divadlo Astorka z Bratislavy s inscenací hry autora Gábora Gorgeye Na koho to slovo padne (v originále Komássony, hol a stukker). Vlastně už velmi slavná a oceněná záležitost naše sousedy plně oslovila. Pokud se sejde pět individuí s různým postavením a názory (drsný mafián, přesvědčený národovec z Detvy, nemocný chudáček, skeptický intelektuál a aristokrat) v uzavřené místnosti za přítomnosti jednoho revolveru, v každém z nich to vyvolá něco jiného. V tomto případě je důležitý jejich vztah k moci, do jaké míry je láká přijmout vládu nad ostatními. Inscenace uvede tuto modelovou pětici v modelové situaci až na hranici grotesky, kam se dostanou svým směšným přístupem a herci svými hereckými, až artistními výkony. Inteligentní humor ale nevyrůstá na hrubostech, stává se výpovědí o životě v určité době a za specifických okolností.

Zámek, místo kde se konají večerní představení

Festival se uzavře v sobotu 30. srpna současnou slavnou hrou Na dotek britského autora Patricka Marbera, převedenou v inscenaci Národního divadla v Brně. Režii i jednu z rolí má dlouholetá členka souboru Jana Janěková. Tématem je věčné hledání, nalézání a ztráty lásky a blízkých, věčná touha někam patřit a k někomu náležet. Romantická komedie se ale v tomto případě může stát určitou brutální anatomií moderního způsobu lásky a vztahu k vášni a zároveň lidskosti ovlivňované strategickými přístupy. Drsná komunikace mezi čtyřmi lidskými bytostmi v druhém plánu klade mnoho otázek, třeba jak unést samotu i lásku v době spojení internetem, jenž je "posledním velkým demokratickým médiem, možností skutečné globální komunikace" (autorem myšleno ironicky). Tou přehlídka skončí. A pak si po večerních představeních a doprovodných programech (pouliční divadlo v podání brněnského Dialogu, vernisáž kostýmů a výstava dokumentárních fotografií) můžete ještě v neděli vydat za Vincentkou, Aloiskou a Ottovkou. Ale co vás nemá, to nebudete mířit za slečnami či mladými dámami jako ve své době Leoš Janáček, ale za uzdravujícími prameny v luhačovickém údolí! Nashledanou!

Ze hry Na dotek
autor: David Ašenbryl
Spustit audio