Diderot v negližé nejen inteligentně baví

25. duben 2002

V repertoáru Městského divadla Brno se vedle oblíbených muzikálů výrazněji prosazuje linie kvalitních konverzačně laděných předloh, často české premiéry děl francouzské provenience. Po Anhouilhově Zkoušce, Picardově a Schillerově Parazitovi nebo nevydařeném provedení Feydeaouva Manželství na druhou sem nyní dramaturg Tomáš Steiner přiřadil filozofickou komedii Libertin (1997) jednoho z nejhranějších současných evropských autorů Erika-Emmanuela Schmitta, svěže přetlumočenou Matyldou a Michalem Lázňovskými.

U nás dosud takřka neznámý dramatik a romanopisec střední generace se soustavně zabývá obdobím osvícenského 18. století, zejména osobností myslitele Denise Diderota. Právě hlavní redaktor Encyklopedie je oním volnomyšlenkářem, jehož zčásti historicky podložený a zčásti fiktivní jeden den v pavilonu Holbachova zámeckého parku sledujeme. Zatímco má narychlo napsat pro slovník heslo "morálka", portrétuje jej podvodná pruská malířka Therboucheová, zmocnivší se sbírky obrazů pro Kateřinu II. Diderot řeší problémy vlastního rodinného života i citové představy hostitelovy dcery. Ačkoli si po většinu děje zachovává libertinský nadhled a erotickou tolerantnost (jsme přeci v době Rouseauově, Sadkově a Casanovově), v časové tísni se jen s obtížemi vyrovnává s konkrétními rozpory mezi ležérní svobodomyslností poučeného filozofa a praktickým jednáním starostlivého otce, nepokrytě nevěrného manžela či labužnického milovníka.

Režisér Zdeněk Černín, až dosud inklinující spíše k rozmáchlým fantazijním vizím, tentokrát správně pochopil, že má před sebou inteligentně koncipovanou komorní zápletkovou konverzačku, která namísto inscenátorských exhibicí potřebuje především respekt k literární složce a její přetavení v detailně propracovanou partnerskou souhru. Ve dvouhodinovém večeru uchoval v rozumně prokrácené předloze galský esprit pointovaných dialogů, v ostrých střizích gradoval výjevy s momenty překvapení, pikantnost a sexuální lechtivost (Diderot je chvíli skicován nahý) nadlehčil humorem a téměř nepřipustil nic podbízivě lascivního.

V konstantním vzdušném interiéru Jana Duška, umožňujícím průhledy textilních stěn i vnímání akcí v symbolicky zkosené perspektivě stropních zrcadel, vystupuje v malebných historizujících kostýmech šestice účinkujících. Ačkoli se oba protagonisté s obdobnými rolemi již setkali, s požitkem sledujeme dráždivě vynalézavé nuancování jejich jevištního vztahu. Ostřílený Karel Janský sem vnáší sebeironizující ješitnost i rostoucí upřímný obdiv k temperamentní, nevypočitatelné malířce vynikající Ireny Konvalinové, posléze obnažující drtivou osamělost prohnaně manipulující falešnice. Spolehlivě si vedou také Eva Jelínková (smířená paní Diderotová), "jamačka" Evelína Jirková (třeštivě živelná Angelika), Pavla Ptáčková (znuděná Holbachova dcera) a Patrik Bořecký (sekretář).

autor: Vít Závodský
Spustit audio