Deska týdne: Julia Holter naplnila voliéru protichůdnými emocemi
Dříve nebo později k tomuto momentu dojít muselo. Julia Holter i kvůli životním okolnostem sestoupila z oblaku pozitivních emocí a vedle něžných snů byla nucena přebrat lopatou notnou dávku odžitého marasmu. I díky tomu nová deska Aviary nabízí mnohem variabilnější materiál. Od avantgardních momentů po extatické, barokně popové pasáže.
Po vydání poslední desky Have You In My Wilderness potvrdila Julia Holter svou výjimečnost nejen na americké nezávislé scéně. Do projektu Electronica ji vedle Johna Carpentera, Laurie Anderson, Air, Yello nebo Hanse Zimmera pozval francouzský elektronický pionýr Jean-Michel Jarre. Měla jako kurátorka možnost sestavit vlastní program v rámci desátého ročníku významného holandského festivalu Le Guess Who?. V loňském roce navíc složila vlastní doprovod k legendárnímu němému filmu Pašije Johanky z Arku z roku 1928 a vyšel jí první záznam koncertu na desce In The Same Room. Zdálo by se, že Julia jde od úspěchu k úspěchu.
Jenže pak přišla kauza Me Too a s ní prohlášení, ve kterém Holter přiznala velmi hororovou zkušenost, kterou si odžila jako partnerka Matta Mondanila, dnes už bývalého kytaristy Real Estate a šéfa vlastního projektu Ducktails. „Obvinění Matta z nepřijatelného chování k ženám jsou v souladu s tím, jak jsem ho v minulosti poznala. Nezná hranice. V mém případě byl násilnický do té míry, že jsem se musela obrátit na právníka a bála jsem se o svůj život,“ napsala Holter na Facebook. Možná i z toho důvodu se letošní novinka Julie Holter jmenuje Aviary, česky voliéra. Sama umělkyně ji nazývá „kakofonií mysli v tavícím se světě“. Už není tak přímočará, výrazně pozitivní jako albový předchůdce. Její stopáž se vyšplhala až k téměř devadesáti minutám. Julia toho prostě měla spoustu na srdci.
Patnáctiskladbová skládanka je jedním velkým bludištěm. Vrací se vlastně ke všem předchozím deskám a navrch přihazuje nové nápady. První dva euforické singly I Shall Love 2 a Worlds I Heard tak trochu mátly tělem. Do nahrávky se totiž ve větší míře vrátily experimentální spády. Už v úvodní, hlasitě kakofonické Turn The Light On se autorka potřebuje vyzpívat ze všech nočních můr, které ji v poslední době tížily. „Našla jsem sebe sama ve voliéře plné křičících ptáků,“ hodnotí Holter své psychické rozpoložení. V rámci alba jednou zpomalí v retro elektronických náznacích (Colligere), podruhé se zastaví v ambientních zátočinách (Everyday Is An Emergency), jindy akusticky avantgardně zabouří (In Gardens' Muteness) nebo se volně rozeběhne mimo vytyčenou plochu ohraničenou pravidelně plochami slok a refrénů (Chaitius). A když část mentální zátěže odhodí, prosvětlí atmosféru přímočařejšími momenty, tak jak autorku známe z posledních dvou desek (vedle obou již zmíněných singlů například Whether, Les Jeux To You nebo I Shall Love 1).
Julia Holter natočila velmi niternou desku. Opak už několikrát připomenutého, sevřeného a svým způsobem hitového předchůdce Have You In My Wilderness. Kolekci, která vyžaduje po posluchači opakovaný poslech a výrazně vyšší pozornost nabízeného hudebního menu. Menu, které ale přes prvotní nepřístupnost – a při vědomí pozadí vzniku Aviary – nabízí znovu výrazně nadprůměrný hudební zážitek.
V čem je nová deska Julie Holter jiná než předchozí? Jak moc se do ní promítly autorčiny osobní trable a znamená to, že se máme jednou provždy rozloučit se vzletným barokním rukopisem, který byl poznávacím znamením její hudby? Poslechněte si recenzi na Desku týdne.
Hodnocení: 80 %
Julia Holter – Aviary (Domino, 2018)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
