Děsivý i dojemný příběh Ženy, která narážela do dveří. Festival Divadelní Flora opět uvádí německé divadlo

Herečka Bettina Hoppe v inscenaci Žena, která narážela do dveří|foto:Birgit Hupfeld, Divadelní Flora

Vaše postava Paula Spencerová je matka čtyř dětí, je to samoživitelka. Manžel od ní odešel a ona sama se přiznává k tomu, že je alkoholička. Jakou ženu podle vás tato postava představuje? Kdo vlastně je Paula Spencerová?

Bettina Hoppe: Autor románu Roddy Doyle, tedy i ten, který stvořil postavu Pauly Spencerové, moc dobře znal prostředí dělnické třídy v Irsku v období 70., 80. a 90. let minulého století. Paula Spencerová je součástí tohoto společenství. Je to žena, která musí tvrdě fyzicky dřít a zároveň fungovat jako matka a určitou dobu i jako manželka. To všechno může být na jednoho člověka docela velký nápor. Abych lépe já toto prostředí a to, jak lidi ovlivňuje a zasahuje do jejich životů, sledovala jsem filmy britského režiséra a klasika sociálního filmu Kena Loache. Hodně mi to při zkoušení inscenace a vžívání se do role pomohlo.

Během představení jsem se nemohla ubránit rozpolcenému pocitu: Paula Spencerová je silná žena, ale zároveň alkoholička. A společnost má ve zvyku alkoholiky odsuzovat a považovat je za slabochy. Jak jste tuto postavu při prvním seznámení vnímala vy?

Bettina Hoppe: Paula Spencerová se mi líbila od první chvíle. Vnímala jsem ji jako člověka s velkým srdcem a otevřenou náručí. Když byla mladá, musela to být žena plná naděje. Já jsem ji za její alkoholismus nikdy neodsuzovala. Vždy se mi na ní líbila její spontaneita a přirozenost. Netají se tím, že má ráda muže a sex, miluje hudbu a tanec. Její mládí ale trvalo příliš krátce. Pak přišel onen osudný muž a děti a veškeré ideály zmizely s první ránou, kterou jí její muž zasadil. Vybrala si špatně. V tom měla smůlu. A možná to nebyla jen smůla, ale jakési předurčení. Opakovala jen to, co znala z domova, od svého otce, který se také nezdráhal násilí.