Děsivý i dojemný příběh Ženy, která narážela do dveří. Festival Divadelní Flora opět uvádí německé divadlo
Strhující a zuřivé sólo předvedla na olomouckém festivalu Divadelní Flora herečka Berliner Ensemble Bettina Hoppe v inscenaci Žena, která narážela do dveří. Nesentimentální výpověď o domácím násilí, alkoholových excesech a chudobě režíroval podle předlohy irského spisovatele Roddyho Doylea intendant Berliner Ensemble Oliver Reese.
Vaše postava Paula Spencerová je matka čtyř dětí, je to samoživitelka. Manžel od ní odešel a ona sama se přiznává k tomu, že je alkoholička. Jakou ženu podle vás tato postava představuje? Kdo vlastně je Paula Spencerová?
Bettina Hoppe: Autor románu Roddy Doyle, tedy i ten, který stvořil postavu Pauly Spencerové, moc dobře znal prostředí dělnické třídy v Irsku v období 70., 80. a 90. let minulého století. Paula Spencerová je součástí tohoto společenství. Je to žena, která musí tvrdě fyzicky dřít a zároveň fungovat jako matka a určitou dobu i jako manželka. To všechno může být na jednoho člověka docela velký nápor. Abych lépe já toto prostředí a to, jak lidi ovlivňuje a zasahuje do jejich životů, sledovala jsem filmy britského režiséra a klasika sociálního filmu Kena Loache. Hodně mi to při zkoušení inscenace a vžívání se do role pomohlo.
Během představení jsem se nemohla ubránit rozpolcenému pocitu: Paula Spencerová je silná žena, ale zároveň alkoholička. A společnost má ve zvyku alkoholiky odsuzovat a považovat je za slabochy. Jak jste tuto postavu při prvním seznámení vnímala vy?
Bettina Hoppe: Paula Spencerová se mi líbila od první chvíle. Vnímala jsem ji jako člověka s velkým srdcem a otevřenou náručí. Když byla mladá, musela to být žena plná naděje. Já jsem ji za její alkoholismus nikdy neodsuzovala. Vždy se mi na ní líbila její spontaneita a přirozenost. Netají se tím, že má ráda muže a sex, miluje hudbu a tanec. Její mládí ale trvalo příliš krátce. Pak přišel onen osudný muž a děti a veškeré ideály zmizely s první ránou, kterou jí její muž zasadil. Vybrala si špatně. V tom měla smůlu. A možná to nebyla jen smůla, ale jakési předurčení. Opakovala jen to, co znala z domova, od svého otce, který se také nezdráhal násilí.
Související
-
Jejím nejsilnějším nástrojem je jazyk. Elfriede Jelinek slaví 75 narozeniny
Militantní feministka, nepřítelkyně státu nebo škůdkyně kultury. I takové nálepky, které fungují jako obchodní značka, si vysloužila rakouská spisovatelka Elfriede Jelinek.
-
Lidé na druhé straně hranice. Kolumbijské Mapa Teatro vystoupilo v Praze
Inscenace La Luna en el Amazonas s environmentální tematikou, která poukazuje na riziko vymizení deštných pralesů, byla uvedena na festivalu Pražské křižovatky.
-
Smrt jako svobodná volba. Román Smrtholka zdramatizovali v A Studiu Rubín
Tepající dospívání, mrtvé maloměsto a cesta zpátky domů. Takto charakterizuje základní motivy inscenace Smrtholka tvůrčí tým z pražského A Studia Rubín.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
