Deník mnicha ze středověké Florencie, který jednal i s liškou ryšavou

Hodoeporicon Ambrogia Traversariho je unikátní cestovní deník, který si v první třetině patnáctého století psal řeholník a později generální představený camaldoliánů, blízký přítel rodiny Medicejských, překladatel z řečtiny a proslulý florentinský humanista. Kniha je dobovým dokumentem pozorovatele a znalce dramatických událostí, kterých byl aktivním účastníkem.

Řeholníkem se stal ve 14 letech

Sám Dante Alighieri opěvoval starobylost a urozenost rodu Traversari, jehož příslušníci kdysi ovládali Ravennu. V době, kdy se narodil Ambrogio Traversari (1386–1439) už ale nejlepší léta rodiny minula a z někdejšího vlivu zůstalo právě jen „dobré jméno“. Čtrnáctiletý Ambrogio vstoupil do camaldoliánského kláštera ve Florencii, do řádu přísné observance, ovšem velmi dbajícího vzdělání svých vznešených svěřenců. V tomto prostředí prožil Traversari třicet let, stal se vynikajícím překladatelem z řečtiny a korespondenčně udržoval přátelské kontakty s předními osobnostmi tehdejší společnosti a politiky.

„V ony dny jsem věnoval velkou pozornost účtům. S pomocí představeného kláštera svatého Klimenta, muže zcela bezúhonného, jsem rozkázal, aby mi je předložili mniši, kteří se starali o majetky opatství. Jejich počty u mne vzbudili jisté rozpaky, ale nakonec jsem je přijal. Byly připraveny v dobré víře, a tak jsem je svým konečným a nezvratným rozhodnutím schválil.“

Honil císaře Zikmunda na koni

V roce 1431 usedl na papežský stolec Evžen IV. a ve stejné době se Ambrogio stal generálním představeným řádu. Začal čas zásadních změn, protože po třicetiletém pobytu v chráněném klášterním prostoru byl Traversari ustanoven papežským vyslancem na basilejském koncilu. Tam měl ovšem jeden zásadní úkol – přesvědčit ostatní, aby byl sněm přesunut do Itálie, kde měl papež větší vliv. Neváhal proto koňmo „pronásledovat“ císaře Zikmunda, aby získal jeho souhlas, i když jízda na koni nebyla právě disciplína, kterou by v klášteře nejlépe ovládl.

„Ještě téhož dne, po tajné volbě definitorů, se na mne nalepila smůla. Byl jsem totiž zvolen generálním představeným. Neměl jsem žádnou možnost odporovat, všichni na mne naléhali a prosili mě, abych přijal.“

Sbírka textů vznikla posmrtně

Dobrodružná životní pouť třiapadesátiletého Amrogia Traversariho skončila ve Florencii, v klášteře svého řádu, kde náhle zemřel. Hned po jeho smrti přikázal Cosimo Medeci shromáždit veškeré písemnosti z Traversariho pozůstalosti, překlady, dopisy i Hodoeporicon, který mu jeho přítel věnoval. Ze zápisů a úvah psaných velmi živým jazykem dodnes vyvstává obraz prostředí církevního i světského, ale především vynikajícího vzdělance a literárně nadaného humanisty.

„V Římě jsem strávil čtyři měsíce, během nichž jsem měl jen málo času na zábavu a odpočinek. Byl jsem nucen navštěvovat každý den apoštolský palác a zdravit se se všemi přáteli, což hraničilo až s neupřímností. Od mnohých jsem pak byl zván k obědu, všichni si mě totiž přáli vidět.“

Hodoeporicon Ambrogia Traversariho, Veduta, České Budějovice 2013