Den matky
Režisér Michal Lang se již několik let ve své inscenační tvorbě věnuje tématu rozpadávající se rodiny s vykloubenými mezilidskými vztahy: tématu, které také zrcadlí současnou rozkolísanou dobu. K již uvedeným titulům nyní přibyl Den matky anglického spisovatele Davida Storexho, inscenace, kterou Lang nastudoval se souborem CD 94 v Divadle v Celetné.
Michal Lang se však ve svých pracích nedrží jen zmíněného tématu. Ale také způsobu, jakým toto téma režijně zpracovává. Jeho inscenace posouvají hry do poloh ostřejších grotesek a závažnější tóny textů, chcete-li hlavní sdělení, z nichž na povrch vystupují až v samotném závěru.
Nejinak je tomu v případě Dne matky. Základní ladění inscenace obstarává komická koketérie s hororovou atmosférou ve stylu Hitchcockova filmu Psycho. K němu Lang odkazuje volbou vábivě dramatické hudby i řešením scény - prudce stoupajícími schody či užitím jevištního propadla představujícího sklepní komoru.
Hra Davida Storeyho provokativně, leč přece jen pouze bulvárně, rozebírá tradiční obraz rodiny, s absurdní nadsázkou se věnuje všelijakým pokryteckým špatnostem, a Michal Lang si tohoto jejího espritu s chutí užívá. Jeho inscenace plyne jako lehká nezávazná zábava. Jednotlivé postavy rodiny jsou od počátku předváděny jako bizarní týpky. Dominuje matka s velkým výstřihem a kodrcavou chůzí na botách s podpatky.
Ve druhé polovině Storexho hry již zcela převládne situační humor, komedie se sytí vymýšlením co nejzábavnějších a pokud možno nejšokantnějších kombinací vztahů postav. Michal Lang tuto ideu žene do totalitního extrému a sexuální zhýralost postav v inscenaci nijak nebrzdí: každý doslova oblejzá každého, syn matku, matka dceru, dcera bratra... ad libitum. A teprve v této chvíli, ne nepodobné závěrečnému kokainovému třeštění v režisérově zpracování Witkiewiczovy Matky, se vyloupne závažnější jádro hry: amorálnost světa, ve kterém veškeré zábrany vzaly za své a dokonce i pokrytectví, dřív aspoň trochu tlumící lidskou bezostyšnost, tu už je jen navýsost trapné.
Den matky Michala Langa má. hádám, za cíl bavit širokou vrstvu publika. Po podobně pojatém Lišáku Volponem režiséra Daniela Hrbka, tak i soubor CD 94 jako by pomalu opouštěl své bývalé studentské publikum a vydal se za početnějším měšťanským obecenstvem, bez kterého se zřejmě ve svém budoucím domovském působišti, rozlehlém Švandově divadle, neobejde. Otázku, dali je to dobrá a opravdu nutná cesta, ponechme bez odpovědi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.