Delépine a Kervern: Sentiment a blbé fóry? Mícháme to jako v životě

03645573.jpeg

Rozhovor o chaosu, vínu, žánru road-movie a hercích se svéráznými francouzskými režiséry. V jejich novince Svatá láska (Saint Amour) hraje spisovatel Michel Houellebecq a nejslavnější francouzští herci Gérard Depardieu a Benoît Poelvoorde.

Benoît Delépine a Gustave Kervern rozhodně patří mezi nejlepší režiséry komedií v současné Evropě. Tahle dvojice dokáže dojmout, ale zároveň nechává svým filmům osten sociálního kontextu i drzého humoru, ve kterém můžeme cítit obdiv k surrálné každodennosti. Na začátku tohoto roku uvedli Benoît Delépine a Gustave Kervern nový počin, film jménem Saint Amour, Svatá láska. V něm nakombinovali těžkotonážní herecké spolupráce, ke kterým se dostali už dřív – film natočili se slavným a skandálním spisovatelem Michelem Houellebecqem a dvěma z nejznámějších frankofonních herců Gerardem Depardieu a Benoîtem Poelvoordem. Je navíc doplňuje nadějný mladý herec Vincent Lacoste.

Gustave Kervern a Benoît Delépine začínali skeči v televizi, pořadem Groland, ke společnému filmovému debutu se dostali v roce 2004. Natočili vozíčkářskou road-movie Aaltra, která se stala festivalovým hitem a kterou následovala absurdní surrealistické komedie Avida (2006) o Salvadoru Dalím. v českých kinech se objevila černá komedie o vzdorování světové finanční krizi a hromadnému propouštění Louise-Michel a road-movie Na mamuta! (2010). V ní poprvé spolupracovali s Gérardem Depardieu. Dva další filmy dvojice Delépine-Kervern, Velký večer (2012) a Prožitek blízké smrti (2014), byly v Česku uvedené pouze na Febiofestu, a udržely vysoko nastavenou laťku štiplavého humoru autorské dvojice. V prvním z nich revoltuje Benoît Poelvoorde, herec známý například z role Boha ve filmu Zbrusu Nový zákon, ve druhém bloudí v horách spisovatel Michel Houellebecq. Jeho ironická sebevražedná herecká kreace byla víc než překvapivá.

03645575.jpeg

Letos přichází komedie Saint Amour, Svatá láska. Vypráví příběh tří ztracenců, osamělých mužů, kteří hledají ženu. Nejstarší z nich, kterého hraje Gérard Depardieu, je vdovec. Jeho syn, představovaný Benoîtem Poelvoordem, je alkoholik, nespokojený s životem a farmářskou profesí, kterou zdědil – radši by vyráběl víno, ale místo toho se musí starat o stádo skotu. Oba dva vyrazí na okružní výlet po francouzských vinicích. Vozí je mladý taxikář (Vincent Lacoste), který usilovně předstírá neutuchající úspěchy u žen. Na Michela Houellebecqa tentokrát zbyla malá role bizarního hoteliéra.

Část rozhovoru ze Slova o filmu vám nabízíme i v přepisu:

Road movie je, zdá se, váš oblíbený žánr. Saint Amour je vaše nová variace na téma postav na cestě. Můžete nám říct něco víc k tomu, jakou svobodu vám tenhle žánr dává?Kervern: Road movie máme tak rádi proto, že jde o skvělý způsob, jak uvést postavy do pohybu. I když se zrovna ve vyprávění a na stylové rovině nic moc neděje, naši hrdinové pořád potkávají nové lidi, a tím se vyvíjejí. V road-movie to mám snazší. Nevím, jestli máme vůbec talent na jiné žánry. Jestli bychom byli schopní dát dohromady například scénář k thrilleru, který by od začátku do konce fungoval a udržoval diváky v napětí. Road movie je žánr, který je nám prostě blízký a který je navíc blízký i našemu životnímu stylu. Rádi potkáváme nové lidi. Kdybychom se nevyvíjeli, začali bysme se rychle nudit.

Delépine: Natočili jsme dva filmy, které nejsou v žánru road-movie. Předcházející film s Michelem Houellebecqem Prožitek blízké smrti se točil pouze kolem něj a odehrával se v horách. A s Benoîtem Poelvoordeem jsme natočili Velký večer, a ten se celý odehrává v jenom obchoďáku. To byly foot-movies, protože v nich se hrdinové pohybovali jen pěšky. To je taková trochu jiná verze road-movie.

Kervern: Van Gogh taky pořád maloval nějaké květiny a varioval je. Tak tyhle road-movies, to jsou naše kytky.

Obsadili jste Gerarda Depardieu a Benoîta Poelvoorda, protože jsou dobří v pití alkoholu?Delépine: Samozřejmě jsme o tom věděli a byl to vlastně takový průběžný fórek. Když jsme dokončili předcházející film a propagovali jsme ho, novináři a diváci se nás pořád ptali, co bude zase náš další projekt. Tak jsme jen tak pro srandu říkali, že to bude film, který natočíme s Michelem Houellebecqem, Gérardem Depardieu a Benoîtem Poelvoordeem, kteří budou hrát postavy na cestě po vinicích. Všichni se mohli potrhat smíchy, protože se o všech z nich ví, že jsou to pijáci a že dokážou spolknout hodně vína. No, a když se tomu všichni tak smáli, tak jsme si říkali, hele, to bysme mohli ten námět opravdu natočit, když jim to připadá tak vtipné. Tak to všechno začalo.

A proč jste tedy ve filmu nechali po francouzských vinicích cestovat jen dva z nich a ne Michela Houellebecqa?

Delépine: Sešlo se k tomu několik důvodů. Především minulý rok v lednu došlo v Paříži k útoku na redakci Charlie Hebdo. Teroristický útok přišel ve chvíli, kdy vyšla jeho kniha Podvolení a Michel Houellebecq měl kolem sebe bez přestávky dva bodyguardy. Bylo z toho dost velké pozdvižení a zdálo se za těch podmínek rozhodně dost nemožné, abychom s ním natáčeli měsíc a půl někde po francouzských vinících. A tak jsme angažovali jiného herce a možná to bylo nakonec k dobru věci. Do filmu se dostal Vincent Lacoste, což nám umožnilo, aby se do filmu dostaly 3 generace. Tři generace mužů a s nimi vlastně i tři generace žen. Takže Michel Houellebecq nemohl být naším taxikářem, ale film tím dramaturgicky získal něco navíc.

03645574.jpeg

Kervern: Chvíli jsme fakt zvažovali, že film natočíme s Michelem Houellebecqem i s jeho dvěma bodyguardy. Ale jejich herecké schopností byly opravdu slabé, takže jsme to museli vzdát.

Jakou rovnováhu ve svých filmech hledáte? V Saint Amour najdete řadu sekvencí, kterou jsou snad až příliš sentimentální, ale vzápětí někdo řekne hroznou blbost, celou situaci shodí...

Delépine: Ano, takový je přece trochu život. Teda aspoň náš osobní život. Jsou v něm strašně sentimentální chvíle a pak legrační chvíle. A jedno střídá druhé...

(...)Občas si také vybíráte známé herce do malých vedlejších rolí. A kombinujete slavné herce s neherci. Jakou chemii mezi nimi vytváříte? Kervern: (...) My takhle prostě fungujeme. Nepotřebujeme nic složitého, máme prostě jen pár telefonních čísel a pár známých. Nemáme žádné castingové specialisty, herce si vybírám je sami a prostě se dáváme do řeči s lidmi, které potkáváme. A oni pak u nás hrajou, třeba i malé role. Anebo jde o naše známé. Takhle prostě pracujeme.

Delépine: Například podivný prorok, kterého můžete vidět v Saint Amour, to je skutečný prorok. Potkal jsem ho v jednom pařížském baru. Ten člověk dokáže mluvit hodiny a hodiny. Prostě řeční o tom, co se děje s námi a nad námi, mimo naši moc. Já jsem si ho dokonce nahrál, když jsem ho viděl. Do určité míry je to zajímavé. My jsme mu ve filmu nakonec nedali až zas tak velký prostor, ale možná že v nějakém budoucím snímku ho bude mít víc. (...) Do jednoho staršího filmu Gustave prostě angažoval bezdomovce, který žil kousek od jeho domu a kterého prostě přivedl na plac na natáčení. Rádi to mícháme.

Delépine: Nevyjde to vždycky. Část našeho filmu se odehrává na farmě s farmářem, který se právě oženil a který se ve filmu objeví v kostýmu obřího penisu. To je člověk, kterého jsme potkali v Paříži a který za námi přijel speciálně kvůli natáčení. Ale byl tak strašně nalitej, že to nešlo. Byl strašně vtipný a byla s ním zábava, ale jako herec nestál za nic. Museli jsme to s ním točit patnáckrát! A to jsme potřebovali, aby vykřikl: „Lásko!“. Museli jsme ho nakonec prostě nahradit a roli hraje náš scénograf. Ten chlapík bude asi dost zklamaný, že se ve filmu neuvidí, ale my už ani nemáme jeho telefonní číslo.

(...)

O vašich filmech jsem kdysi četl, že nejsou o postavách, které milují choas a vzdorují zavedenému pořádku, ale že to je chaos proti chaosu. A z toho těžíte tu legraci. Souhlasíte s tím názorem? A pokud jo, promítlo se to i do nového filmu Saint Amour?Delépine: Nevím. Umíte si vy sám odpovědět na tu otázku?

Ne, neumím. To musím nechat na vás. Delépine: Máme televizní pořad Groland a v něm víc pracujeme s černým humorem a pravděpodobně to je to, co vy říkáte. Chaos proti chaosu. Ale když natáčíme svoje filmy, je to něco jiného. Snažíme se být trochu mírumilovnější a dotýkat se různých souvislostí, mluvit o tom, co to znamená, žít v tomto světě. Co to dělá s psýché, kteří musí bojovat každý den o svoje živobytí. A samozřejmě jde o příběh tří chlápků, kteří si snaží najít ženskou a uniknout samotě. Ale to všechno se odehrává na pozadí současné sociální situace. V tomhle smyslu jsme hodně současní režiséři. Takový filmy bychom před třiceti lety nemohli natočit. Je to naprosto současný příběh se současnými postavami.

Čtěte také: Více z pořadu Slovo o filmu