Dělala jen to, co byla její niterná potřeba, říká o snící rebelce Toyen kurátorka Anna Pravdová
Kdo byla Toyen? Umělkyně nezávislá, emancipovaná, věrná svým ideálům. Charismatem a talentem okouzlila své souputníky, návštěvníky galerií i podvodníky obchodující s falzy, což je téma, kterému se věnuje nový vltavský podcast Umění padělat. O Toyen pak u příležitosti velké pražské výstavy v roce 2021 mluvila ve Vizitce kurátorka a odbornice na její dílo Anna Pravdová.
František Kupka, Josef Šíma, čeští umělci inspirovaní Bretaní a nyní Marie Čermínová alias Toyen – to je krátký výčet velkých témat, která jako kurátorka Sbírky umění 19. století a klasické moderny Národní galerie do úspěšných výstavních projektů zpracovávala Anna Pravdová.
Jejím tématem jsou vztahy české a francouzské kultury 20. století. Je bilingvní a dějiny umění studovala nejen na Univerzitě Karlově, ale i na pařížské Sorboně. Když nepočítá měsíční výlet po Francii a Itálii, který s ní a s bratrem jako dětmi podnikla maminka, poprvé se do kontaktu s francouzskou kulturou dostala v roce 1988.
„Rodiče mě tehdy posadili do vlaku a poslali do Paříže, kde na mě čekala jejich známá. Léto jsem strávila u její rodiny,“ vzpomněla ve Vizitce. Přestože dnes patří mezi význačné kurátorské osobnosti, v době studií o tomto oboru nesnila. Do Paříže později odjela studovat jazyky a teprve „náhlé hnutí“ ji přivedlo na katedru dějin umění.
Méně známý život v Paříži
Ve své kurátorské práci, kterou se učila za pochodu nejprve v galerii Francouzského institutu a později ve Sbírce kresby a grafiky Národní galerie pod vedením Ondřeje Chrobáka, se snaží kombinovat oba přístupy. Výsledky její práce bylo možné vidět na retrospektivní výstavě Toyen: Snící rebelka, která přinesla ucelený pohled na práci „básnířky plátna“ Marie Čermínové.
Při přípravě výstavy v roce 2021 čerpala z práce kurátorů předchozí expozice Lenky Bydžovské a Karla Srpa, díky spolupráci s Francouzkou Annie Le Brun, spisovatelkou, literární kritičkou a blízkou přítelkyní Toyen, a také s německou kunsthistoričkou Annabelle Görgen-Lammers přehlídku obohatila o postřehy ze života v Paříži, kam Toyen odešla natrvalo v roce 1947, a také o důraz na často se opakující témata jako je erotika, konfrontace anorganiky s organickou přírodou či vztah s poezií. „Řada kontextů jejího pařížského života nebyla známá, hlavně v katalogu jsme se snažili popsat její aktivity v pařížské surrealistické skupině,“ říká Anna Pravdová. Podíváme-li se na dobové fotografie, zjistíme, že na pařížských schůzkách sedí Toyen vždy v první řadě vedle André Bretona a Paula Éluarda. Kurátorka Pravdová by byla ráda, kdyby takto silně byla Toyen vnímaná i v zahraničí, kde není tolik známá.
O Toyen mluví jako o originální umělkyni, která odmítala hrát předem dané umělecké i genderové role. Byla nezávislá, emancipovaná, věrná svým ideálům, nedělala kompromisy. Pakliže jí nabídka na výstavu nekonvenovala, odmítla ji. „Nikdy nedělala nic, co by nebyla její niterná potřeba. To je dnes největší rebelství,“ míní Anna Pravdová. Za svých pár přátel, které vnímala v podstatě jako rodinu, by položila život. Z korespondence víme, že charismatem a tajemnem, jež vyzařovala, fascinovala řadu mužů. Přesto kolem Toyen zůstávají nezodpovězené otázky týkající se díla i osobního života. Anna Pravdová je ale chápe jako součást její osobnosti. I kdyby měla možnost, žádnou z těchto otázek by jí nepoložila.
Související
-
Toyen s podpisem
Co když zjistíte, že jste si za velké peníze koupili jen obyčejný padělek? Na to se ptá Tereza Hofová. Pořídila si grafiku Toyen a vyklubala se z ní jen ilustrace z knížky.
-
Jindřich Heisler – neznámý přítel malířky Toyen
Byl řadu let nejbližším druhem Toyen. Proslulá malířka ho během války ukrývala v koupelně, aby jako Žid nemusel nastoupit do transportu. V roce 1947 emigrovali do Paříže.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
