David Mareček, generální ředitel České filharmonie, a dva z legendárních hráčů orchestru - flétnista Jiří Válek a trumpetista Miroslav Kejmar

03542522.jpeg

Vypravíme se za jubilující Českou filharmonií do Rudolfina, nahlédneme i na generálku orchestru na večerní slavnostní koncert.

Vysíláme 4. ledna v 9:50.Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Česká filharmonie platí za rodinné stříbro, a je pojmem i pro ty, kteří se jinak kulturou příliš nezabývají. Přívlastek „česká“ vystihuje od počátku bytostnou podstatu tělesa, které je ovšem svým charakterem světové. Sto dvacet let utvářela podobu našeho předního orchestru řada vynikajících umělců – dirigentů i hostujících sólistů od nás a ze zahraničí, sto dvacet let se tříbil zvuk a barevnost tělesa, oceňované dodneška.

Česká filharmonie stále patří mezi orchestry, které i po krátké chvíli pozorný posluchač rozpozná, byť třeba jenom z nahrávky. Je to dáno jednak tím, že až do přelomu 80. a 90. let minulého století mohl být tento orchestr složen jen a pouze z českých hráčů, a zachoval si ve zvuku měkké smyčce a zpěvnou sekci dechových nástrojů včetně jedinečné barvy žesťů. Ani dnes tomu není v podstatě jinak, české platy zahraniční umělce, především ty z Dálného východu, kteří zaplavují jiná světová tělesa, totiž nelákají.

03363029.jpeg

Kontinuita charakteru zvuku, kterou by si měl střežit každý dobrý orchestr, je podpořena a rozvíjena i tím, že na posty (nejen) předních hráčů si ti stávající, vesměs zároveň vynikající sólisté a komorní hráči, vychovávají jako pedagogové na konzervatoři nebo na Hudební fakultě Akademie múzických umění v mnoha případech své nástupce. Jak napsal jeden ze zahraničních kritiků – hráč u posledního pultu je zde stejně dobrý, jako u prvního.

Stačí připomenout namátkou legendární jména orchestru – koncertní mistry Alexandra Plocka, Karla Šroubka, Bruno Bělčíka či Petra Škvora, violisty Karla Špelinu a Karla Řeháka, violoncellisty Vášu Černého a Ivana Večtomova, kontrabasisty Františka Poštu a Jiřího Hudce, fagotisty Františka Hermana a Jiřího Seidla, hornisty Miloslava Štefka a Zdeňka Tylšara, flétnisty Gézu Nováka a Jiřího Válka, trumpetisty Miroslava Kejmara a Zdeňka Šedivého, harfisty Bedřicha Dobrodinského, Renatu Kodadovou a Janu Bouškovou atd. atd.Česká filharmonie je – přes všechny peripetie, které její existenci provázely - zkrátka jenom jedna.

03429312.jpeg

Počátky orchestru jsou spojeny se stávkou orchestru Národního divadla, z nichž několik s poměry nespokojených ustavilo už 7. června 1894 vlastní spolek s názvem Česká filharmonie; a o necelé dva roky později se jménem uznávaného Mistra a profesora konzervatoře Antonína Dvořáka.

Památný první koncert nového orchestru, na kterém skladatel sám řídil provedení své Třetí rhapsodie, Biblických písní (které tu zněly v premiéře), ouvertury „Otello“ a Symfonie „Z nového světa“, jak stálo na plakátě, se uskutečnil 4. ledna 1896 o ½ 8.hod.večer v Rudolfinu. Od této chvíle počítá ČF svou existenci.

03542524.jpeg

Telefonické spojení do studia je 221 553 223.Dotazy můžete psát na e-mail: reflektor@rozhlas.cz.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

 

Pošlete moderátorovi svůj dotaz na hosta