David Grossman, Žena na útěku před zvěstí o smrti

11. květen 2012

Imaginace a empatie dobrého spisovatele přesahuje hranice možného. Co se s nimi ale stane, když spisovatel reálně prožije tragédii, která dosud potkávala jen jeho postavy? Izraelský spisovatel David Grossman, který byl loňským hostem veletrhu Svět knihy, o největší bolesti všech otců a matek, napsal román Žena na útěku před zvěstí o smrti. Do češtiny zatím přeložen nebyl, Ladislava Chateau tedy recenzuje francouzské vydání knihy.

Došlo k tomu v jižním Libanonu 12. srpna 2006, poslední den, v poslední hodině bitvy padl dvacetiletý voják Uri Grossman, syn světoznámého izraelského spisovatele Davida Grossmana.

Ta tragédie se stala impulsem k románu Žena na útěku před zvěstí o smrti, která loni vyšla v pařížském nakladatelství Seuil a přinesla Grossmanovi okamžitý úspěch. Po sedmi smutečních dnech jsem se musel vrátit k sobě, být tím, čím jsem byl před jeho smrtí (…). Musel jsem hledat vhodná slova, věty, a to mě zachránilo, řekl autor v rozhovoru pro srpnové číslo týdeníku Paris Match z loňského roku, kdy při vydání své knihy navštívil Paříž.

Rozsáhlá próza je výjimečné dílo, jednak vyniká psychologickou hloubkou postav, jednak zachycuje izraelskou současnost, její všední, každodenní události, nenaplněné sny i přání. Hlavní hrdince jménem Ora narukoval syn Ofert do armády. Zmocní se jí strašlivá předtucha, velký neklid, mučivá starost o syna; nakonec opustí manžela i svůj domov a vydá se napříč Izraelem, prchá před zprávou, že její syn padl; podlehla magické představě, že kdyby ji zpráva o smrti syna nezastihla, nemůže být mrtev. Autor sleduje putování Ory tak, jako by šel s ní, chápe ji a doprovází ji, stejně jako Avram, její dětská láska, který se na tu nelehkou pouť vydává s ní. Ora mu stále o svém synovi vypravuje, slovy a svými vzpomínkami chce své dítě ochránit, odvrátit smrt. Román Žena na útěku před zvěstí o smrti je důmyslně vystavěný, má dramatický spád, který nepochybně zdůrazňuje i vynikající překlad Sylvie Cohenové.

David Grossman pohlíží na poměry v Izraeli velmi kriticky; v rozhovoru, který poskytl deníku Le Monde v srpnu téhož roku, tvrdí, že neblahá politická situace zasahuje rodiny, deformuje vztahy, způsob myšlení i jazyk; lidé se vyjadřují v klišé, ve sloganech, bezmyšlenkovitě opakují novinové titulky, neargumentují, jen stále jeden druhého z něčeho obviňují. A na jiném místě dodává: Jen žena a matka může reagovat jako Ora. I Bůh šel nejdříve za Abrahamem, aby obětoval svého syna Izáka, nešel za jeho ženou Sárou, protože dobře věděl, že by nepochodil.

Ora není vůbec odbojná hrdinka, nevystupuje proti vládě, nepřemýšlí o politice; pouze prostě prožívá a spontánně reaguje na hrozivé nebezpečí. Žena na útěku před zvěstí o smrti není zpověď, ale román s autobiografickými prvky, současně i próza, poezie a divadlo. Není také jen příběhem jedné rodiny bolestně zasažené válkou, ale vypráví i o lásce, o přírodě a o touze žít konečně normálně. Když říkám žít normálně, poznamenává Grossman v rozhovoru pro stejné vydání Le Mondu, tak nevím, co to vlastně je, vždyť už po tři generace n o r m á l n ě nežijeme.

Autor nejitří ránu, netouží po pomstě, ze smrti svého syna Uriho neviní žádného Araba, ale izraelskou politiku, vládu, která ve válečných konfliktech a mocenských bojích našla své raison d´etre. Na jednom místě ve svém rozhovoru pro deník Libération z 20. srpna loňského roku řekl výstižně: Nedůvěřuji arabským zemím. Nikdy vůči nám neprojevily skutečnou dobrou vůli, ale ani my vůči nim jsme ji neprojevili. Takže potřebujeme silnou armádu, aby bránila náš stát, ale armáda nesmí být jediným prostředkem, jak nás tady udržet.

Je dobré si slova Davida Grossmana připomenout, zvláště nyní, když ministerský předseda Benjamin Netanjahu, krásný Bibi, jak mu Izraelci přezdívají, opět řinčí zbraněmi, ačkoliv většina izraelské společnosti si válku s Íránem nepřeje. A v této souvislosti nutno připomenout, že David Grossman, stejně jako známí spisovatelé Amos Oz a Avram B. Jehošua založili výbor s názvem Nyní mír, který si už za dobu svého působení získal značnou úctu a respekt; své pobočky otevřel v mnoha západních státech; ve Francii byl až do své smrti jeho členem filozof Paul Riceur, mezi současné členy patří filozofka Elisabeth Badinterová i sociolog Pierre-André Taguieff a mnoho dalších významných intelektuálů. Škoda, že u nás jde o instituci málo známou, stejně tak je škoda, že postoje Davida Grossmana nacházejí v českém prostředí jen malou publicitu. Román Žena na útěku před zvěstí o smrti by to mohl změnit, kdyby co nejdřív vyšel i česky. Je příkladem toho, jak lze z velké bolesti a trosek vystavět velké humanistické dílo.

autor: Ladislava Chateau
Spustit audio