David Grossman: Přijde kůň do baru. Tragikomický příběh zatrpklého komedianta

Jednoho horkého srpnového večera se na malé scéně jednoho baru izraelského maloměsta objeví zatrpklý komediant Dovele, který pronáší laciné vtipy a po chvíli začne líčit podivný příběh o prvním pohřbu svého života – pohřbu jednoho ze svých rodičů. Divákům v hledišti tuhne úsměv na rtech, večer se stává soubojem se sebou samým, s publikem, se společností. V publiku sedí Dovelův dávný známý, kterému se před očima míhají dávno zapomenuté zážitky z dětství. Show plná ostrých i omšelých vtipů se postupně mění v osobní zpověď, v obnažování vlastní duše, jež je plná otevřených ran.

David Grossman a Lenka Bukovská, Svět knihy 2018|foto: Pierre Pe'er Friedmann, makropulos.net

Překladatel Jindřich Vacek uvádí v doslovu k českému překladu Grossmanova románu Viz Láska (MF 1996) zásadní charakteristiku Grossmanova tvůrčího přístupu:

Podobně jako nejstarší dílo hebrejské literatury, bible, mají i jeho romány dva rozměry – národní a univerzální, všímají si zvláštních osudů židovského národa i obecných otázek lidského bytí.
Jindřich Vacek

Toto tvrzení plně platí i o Grossmanově díle z roku 2014, románu Vejde kůň do baru.

David Grossman (nar. 1954 v Jeruzalémě) je jedním z nejvýznamnějších současných izraelských spisovatelů a výraznou osobností izraelského veřejného života. Vystudoval filozofii a divadelní vědu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Do češtiny byly přeloženy jeho romány Viz láska (1996), Mít s kým běžet (2010), Žena prchá před zprávou (2013) a dětské Pohádky pro Itamara a Rút (2011). Anglický překlad jeho nejnovějšího románu Vejde kůň do baru (2014) získal v roce 2017‎‎ významné ocenění Man Booker International Prize a na jaře 2018 jej vydalo pražské nakladatelství Mladá fronta v překladu Lenky Bukovské a Mariany Fisher.