Čtyři tanečníci se snaží navzájem vyčerpat, pak vše zvládnout a pracovat společně
Inscenaci s názvem Let Me Die in My Footsteps vytvořili ve Studiu Alta umělci z Brazílie, České republiky, Slovenska, Německa a Slovinska. Výchozím momentem inscenace pro čtyři tanečníky je stav krize, ze kterého se přes vzájemné napětí a konfliktní situace dostáváme ke konečnému rozřešení.
„Nechte mě zemřít v mých stopách“, tak by se dal volně přeložit název Let Me Die in My Footsteps nového tanečního projektu, který má 24. září premiéru v pražském Studiu Alta. Na jeho vzniku se podílela česká taneční skupina ME-SA, brazilský choreograf žijící v Bruselu Renan Martins de Oliveira a slovinský skladatel Gasper Piano.
Na počátku projektu byla touha choreografa Renana Martinse de Oliveira vytvořit něco nostalgického: „Taky jsem se rozhodl, že to bude ryze abstraktní dílo, což byla pro mě výzva. Let Me Die in My Footsteps je pro mě také nové téma, je to představení plné naděje. Začínáme negativní stránkou a končíme tou pozitivní. Je to tedy o naději.“
Říkal jste, že vašim cílem bylo vytvořit abstraktní taneční představení. Znamená to, že vaše choreografie dosud vycházely z nějakého konkrétního námětu nebo příběhu?Dřív, i když moje práce vypadaly velmi abstraktně, jejich základem byl buď nějaký příběh nebo přesná struktura. Věděl jsem přesně, co v který moment se má dělat. Ale v tomto díle jde celou dobu o cestu. Je tu jediný jasný úkol, který postupně zaniká, až zcela vymizí. Víc než cokoli jiného, je to o pocitech.
Tanečníky doprovází na scéně živá hudba. Jejím autorem a současně interpretem je slovinský skladatel Gasper Piano. Jaká je jeho role v představení?Velmi důležitá. Měli jsme ten luxus, že Gasper mohl být během zkoušek po celou dobu s námi. Všechno, co složil, vytvořil s námi společně. Nikdy nekomponoval doma. Neustále improvizoval, měnil různé melodie, motivy. Pro představení je velmi důležitý i z toho důvodu, že způsob, jakým hraje na kytaru, je často v protikladu k tomu, co tanečníci dělají fyzicky. A tato kombinace je podle mě krásná. Pohyb tanečníků je velmi intenzivní a syrový a Gasper tomu dodává velmi melodický zvuk. Celé to má pro mě takový nostalgický nádech. Jako bych se díval na něco, co už se stalo, právě díky zvuku.
Pocházíte z Brazílie, ale už léta žijete v Bruselu. Máte pocit, že váš původ nějak ovlivňuje váš taneční a pohybový slovník?Ano, myslím si, že moje práce jsou velmi emotivní, ale ne v divadelním nebo dramatickém slova smyslu. Rád předkládám jednoduché věci, které postupně nabírají na síle, až dosáhnou vrcholu. Jsem také posedlý systémem. Proto je pro moje díla typické opakování, kompozice, různé verze stejného materiálu. Baví mě vycházet ze systému, který pak poruším. Nezajímá mě ani tak dokonalost a perfektní provedení, chci spíš vidět tanečníka překonávat strastiplnou cestu. Takže má to tyhle dvě polohy: systém a emoce. Je to možná zvláštní kombinace, ale myslím si, že funguje dobře.
