Čtyři plavby Kryštofa Kolumba
Jsou témata, jež se nikdy neomrzí, a jejichž popularitu již prověřila staletí. Patří k nim bezesporu objevy nových pevnin a dobrodružství s nimi spojená, jako by člověk neustále toužil po obnovených návratech k počátkům jsoucí podoby světa, kdy činy předků byly velkolepé a udávaly směr historie i lidského sebevědomí.
Nejznámější je zcela jistě příběh jednoho Janovana, který zdomácněl v Portugalsku, živil se jako kreslič map a jednoho dne roku 1484 ho k osobní audienci přijal portugalský král Jan II. Onen muž, který chtěl krále zaujmout nabídkou, že dopluje do Asie západním směrem, to jest přes Atlantský oceán, se jmenoval Kryštof Kolumbus. Ačkoliv se jeho plán od ostatních slávychtivých mořeplavců tolik lišil, král jej odmítl. Kolumbus se tedy operativně obrátil na španělský královský dvůr, avšak svolení Isabely Kastilské získal až po osmi letech. Rok 1492 se pak stal počátkem nového věku a také jedním z mála letopočtů, které se nám po absolvování školy nevykouří z paměti.
Ač se knihy, a v poslední době i filmy, týkající se událostí kolem onoho pamětihodného roku i pamětihodného mořeplavce, počítají na desítky, kniha renomovaného historika Josefa Janáčka znovu dokazuje, že ne všechno ze zákulisí Kolumbových výprav je známo a ověřeno. Kupříkladu sám rok a místo Kolumbova narození. Janáček dokonce píše, že podle zájmu právě o tyto údaje v posledních stech letech by se dalo soudit, že v nich je "zaklet jeden z nejdůležitějších okruhů kolumbovské problematiky". Jenom v Itálii se prý jako Kolumbovo rodiště prohlašovalo sedmnáct měst a vesnic, zatímco někteří badatelé dospěli k názorům o zcela jiné Kolumbově národnosti. Údajně byl Portugalec, Katalánec, Bask, Andalusan, Korsičan, Švýcar, dokonce Žid. Každá teorie samozřejmě shledala své "podpůrné" argumenty. Zájem o "přivlastnění si" slavného muže je pochopitelný. Usilování seriozních badatelů o pravdu zase obdivuhodné, protože v málokterém tématu je cesta k jejímu historickému poznání tak zanesena zavádějícími údaji diletantů i senzacechtivých publicistů. Serióznost Janáčkova přístupu charakterizuje mimo jiné i věta: "S absolutní jistotou nelze v raném životopisu Kryštofa Kolumba na nic přísahat." Však také celá Janáčkova knížka Čtyři plavby Kryštofa Kolumba neusiluje o pouhý mořeplavcův portrét, ale o představení celkové dobové atmosféry, kořenů, z nichž vyšla potřeba objevných plaveb, ale i jejich důsledků. V třiadvaceti kapitolkách se mimo jiné seznámíme i s předkolumbovskými výpravami, na něž čtyři Kolumbovy cesty navazují. Osobní i profesní příběh tohoto muže se vine sugestivně podanými reáliemi ve strmých vzepětích úspěchu i prolukách neúspěchu a rezignace. Ne každý jedinečný lidský příběh má své pokračování. Ten Kolumbův vplynul do vybudování portugalského koloniálního impéria a předznamenal i první plavbu kolem světa. Tak zní i název poslední kapitoly.
Zbývá dodat, že Josef Janáček byl nejen známým českým historikem, ale i čtenářsky prověřeným vypravěčem, že o Kryštofu Kolumbovi i ostatních objevitelích Nového světa psal i v jiných knihách, z nichž mnohé z nich se mezi čtenáře vracejí. K těm patří i sličné vydání Čtyř plaveb Kryštofa Kolumba s pěknými obrazovými přílohami, tentokrát vydávané nakladatelstvím Paseka.
Recenze Dagmar Blümlové
Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
